Jaroslav Durych. Čtení z knihy o blahoslavené Zdislavě z Lemberka. Připravil Jaroslav Havel. Režie Olga Valentová.
Účinkují Rudolf Kvíz, Viola Zinková a Vladimír Fišer.
Natočeno v roce 1992. Premiéra 15. 11. 1992 (Vltava, 20:00 h.; 59 min) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 16. 11. 1992 (Vltava, 10:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou; 2. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 6:00 h.); 2. 4. 2021 (ČRo 3 Vltava, 8:00 h.); 7. 4. 2023 (ČRo 3 Vltava, 8:00 h.); 3. 4. 2026 (ČRo 3 Vltava, 8:00 h.).
Lit.: Durych, Václav: Světlo v tmách. In Týdeník Rozhlas 47/1992 (9. 11. 1992), s. 4 (článek). – Cit.: Ve Schůzkách s literaturou se setkáme s dílem Jaroslava Durycha Světlo v tmách. K premiéře pořadu nám poskytl zajímavý článek o osudech tohoto díla spisovatelův syn pan Václav Durych. Rukopis Paní Zdislavy — tak zněl pracovni název Světla v tmách — se ztratil. V padesátých letech ho otec odevzdal do »číchsi rukou«, které mu za to i zaplatily. Snad prý slušnou částku. Nelze se tomu příliš divit. To občas spisovatelé dělávají, zejména octnou li se v bídě a tím spíše v tak kruté bídě, jaká mého otce vytrvale provázela. Na pováženou však bylo to, že si nepořídil opis. Příliš se obával ponechat si doma »kompromitující« písemnosti. Už jinde jsem se zmínil, že i rukopis Boží duhy odpočíval po deset let v našem sklepě pod uhlím. Ty »tajemné ruce« rukopis jistě poctivě střežily a dokonce ho pak i opisovaly na stroji. Jeden z těchto opisů se pak — již dlouho po otcově smrti — dostal do rukou mé sestře Marii a ta ho dopravila do Říma, do Křesťanské akademie. Předtím jsme však pořídili i další opisy a jeden z nich jsem poslal panu kardinálu Trochtovi do Litoměřic. Po jeho smrti zřejmě nebylo s kopii zacházeno nejšetrněji. Počátkem osmdesátých let se mnoho dělat nedalo. Tehdejších editorů samizdatů nebylo mnoho a ti, kteří tu byli, se o katolickou literaturu — zejména pak o Durycha — nestarali. Přitom však jim bylo dobře známo, že tu existuje velice rozsáhlá Durychova pozůstalost a že je uchovávána v jeho rodině v témže bytě, ve kterém Durychovi nepřetržitě bydleli už od počátku války. O rozsahu této pozůstalosti se dost psalo v roce 1968, a pokud stačil čas, něco z ní bylo vydáno.
Na podzim 1982 jsem dostal do pis od dominikána P. Jindřicha Gaizlera z Jablonného v Podještědí, v kterém mi pisatel líčil, jak nalezl kdesi na schodech biskupské rezidence v Litoměřicích strojopisnou kopii Světla v tmách a jak hluboký na něho učinilo toto dilo dojem. Je prý to zároveň báseň, výtečný popis blahoslavené Zdislavy a dobová kronika, a čeho že si prý nejvíce cení, je jeho hluboká zbožnost. Teprve v jubilejním Durychově roce 1986 — v roce 100. jeho narození — jsem začal knihu »vnucovat« Katolické charitě, šlo to přímo, ale podařilo se nemožné: nakladatelství přijalo Zdislavu do svých edičních plánů. Pak to začalo »klouzat« z jednoho kvartálu do druhého, z jednoho roku do dalšího. Už jsem sám knihu vydal jako samizdat a jeden z exemplářů již ležel v technické redakci nakladatelství v Ječné ulici. Pracovalo se na něm a kniha by vyšla. Pak ovšem přišel 17. listopad 1989 a katolickou Charitu bylo třeba přeorganizovat. Bylo třeba vyměnit vedení a »přehodnotit« ediční plány. Nad Durychem se opět začaly stahovat olověné mraky. Jeden z prvních počinů nového vedení a nově vzniklého nakladate Zvon bylo, že Durychovo Světlo v tmách bylo vyškrtnuto z edičního plánu. Stalo se pak jedině zásluhou tehdejšího prvního místopřesedy strany lidové Bohumila Svobody, že knihu vydal Vyšehrad.
Lit.: Havel, Jaroslav: Světlo v tmách. Čtení z knihy Jaroslava Durycha o blahoslavené Zdislavě z Lemberka. In web ČRo 3 Vltava, 3. 4. 2026 (článek). – Cit.: Česká šlechtična a zakladatelka klášterů a špitálů Zdislava z Lemberka žila ve 13. století. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a roku 1995 papežem Janem Pavlem II. za svatou. V moderních dobách se jako zajímavá osobnost stala také předobrazem nejrůznějších uměleckých děl. Především inspirovala Jaroslava Durycha, který o ní napsal knihu nazvanou Světlo v tmách. (…)
Čtení z ní připravil pro rozhlas Jaroslav Havel a zkraje devadesátých let natočila režisérka Olga Valentová. Hlasy Rudolfa Kvíze, Violy Zinkové a Vladimíra Fišera nám tak právě teď, při příležitosti důležitých křesťanských svátků Svatou Zdislavu připomenou.