Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

26. 1. 2007

Čarodějův učeň (2004)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 12:22

Otfried Preusler. Pohádka o Mistrovi a jeho učednících. Pro rozhlas vybral a v úvodu hovoří Petr Hanuška. Překlad Radovan Charvát. Čte Miroslav Hruška. Zvuk, záznam a střih Pavel Tichý. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.

Natočeno 2004. Z cyklu Setkání s literaturou.

Pozn.: Michal Bureš , Petr Hanuška: Setkání s literaturou (web ČRo, 21.03.2004 20:30): Kniha Čarodějův učeň německého pohádkáře Otfrieda Preuslera je pozoruhodný titul, který dokáže okouzlit či napnout nejen mladého, ale i staršího, ba i tak starého čtenáře jako jsem já. Autor v ní zpracovává starodávné téma souboje čarodějného učně s mistrem, které zná nejen lužickosrbská legendistika, z níž Preusler při psaní vycházel, ale kupříkladu i kultura staré Indie. Jde o příběh postupného zasvěcování mladého muže do tajemství, jež nejsou přístupná každému uchazeči a za něž každý z vyvolených musí odvést náležitou daň, mnohdy i svůj život. Samotný Preusler o příběhu svého hrdiny jménem Krabat napsal: „Jistě existují síly, které si nedokážeme vlastním rozumem vysvětlit. Každý s nimi v životě přijde do styku. Jsou síly srdce a síly duše, které nelze změřit a které se vzpírají poučkám moderní vědy. To však neznamená, že neexistovaly. Lidská duše je schopná vyvinout energii, která je těžko pochopitelná: vezměme třeba nenávist a lásku, závist či sdílenou radost. Je možné je využívat k dobrému či zlému, k bílé nebo černé magii, jak se dříve říkávalo. Černá magie má původ v nenávisti, bílá magie se opírá o síly lásky. Také v mém příběhu je to doufám jasné.“ Dívám-li se dnes někdy na televizní pořady či filmy určené pro děti či dospívající mládež, právě hranice mezi dobrým a špatným je mnohdy ztěží rozeznatelná. Ba mám někdy pocit, že Zlo je vydáváno za následováníhodnou sílu, jako bychom pomateně obkreslovali obraz našeho vlastního světa dospělých. Zřejmě tak činíme v přesvědčení, že jiná cesta již k dětské obrazotvornosti nevede. Osobně je mi sympatičtější a společně s Preuslerem sdílím ono jednoznačně rozlišitelné černobílé dělení.

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress