Literárně-hudební pásmo z veršů a vězeňských dopisů českého básníka a překladatele Josefa Kostohryze a hudby Gustava Mahlera. Hudební dramaturg Aleš Vrzák. Připravila a hovoří Jana Franková. Režie Aleš Vrzák.
Účinkují Jana Franková, Rudolf Pellar a Ivan Řezáč.
Natočeno 2005. Repríza 21. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 57 min) v cyklu Souzvuk.
Lit.: Doležal Miloš: Jako mé srdce, maminko. In Týdeník Rozhlas 2005/12 (14. 3. 2005), s. 16 (článek). – Cit.: Básník a překladatel Josef Kostohryz (1907-1987), kterého Státní bezpečnost zatkla 18. května 1951, byl v uměle vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen pro údajnou velezradu na doživotí. Místy Kostohryzova žalářního putování se staly věznice a pracovní tábory Leopoldov, Rovnost, Cejl, Valdice, Irava… V kriminále byl básník operován dr. Krbcem, který mu za primitivních vězeňských podmínek odstranil nádor na nervu ve stehně. S podloineným zdravím byl Kostohryz podmínečně propuštěn o Vánocích roku 1963. Rehabilitace v roce 1989 se už nedožil. Naše velikonoční souzvuková kompozice, která nese název Jako mé srdce, maminko, je sestavena z Kostohryzových básní a dopisů. Verše pocházejí ze sbírek Jednorožec mizí, Eumenidy, Melancholie a z básníkovy pozůstalosti. Tři dopisy z Kostohryzova dvanáctiapůlletého žalářování v komunistických věznicích jsou svědeckým torzem, ze kterého naléhavě vystupuje básníkův umlčovaný hlas, starost o nejbližší, tesknota vzpomínek a doufání v návrat. Tlama vězeňské cenzury pochopitelně sežvýkala vše, co by mohlo naznačit metody tzv. komunistické převýchovy. V dopisech z vězení byl povolen jen úzký okruh témat, omezený slovník. Mukl-pisatel mohl napsat domů většinou jen za zvláštních okolností – například za dobré chování nebo o Vánocích či Velikonocích… Společným znakem veršů a listů Josefa Kostohryze je palčivý stesk a účastná slitovnost nad zmatkem světa ve prospěch tajemného zduchovnění a smírného jasu. Velikonoční souzvuk z poezie a dopisů Josefa Kostohryze, který nese název „Jako mé srdce, maminko“, připravila Jana Franková, režii měl Aleš Vrzák.
