Malá historická, ale aktuální procházka do let německé výmarské republiky. Použité texty Bertolt Brecht, Kurt Tucholsky, Karl Sehnogg, Erich Weinert, Erich Mühsam, Waltr Mehring, Fritz Hampl, Hans Eisler a Erich Kästner. Překlad a přebásnění Valtr Feldstein, Josef Hiršal, Karel Krejčí, Ludvík Kundera, Antonín Rausch, Karel Tachovský a Jiří Taufer. Průvodní verše napsal Karel Tachovský. Režie Jiří Horčička. Hudba Petr Doubravský. Na klavír improvizuje Jan Kaláb. Připravili Miroslav Skála a Alena Maxová.
Hrají a zpívají Julie Charvátová, Rudolf Pellar, Václav Voska, Libuše Salabová, František Vnouček, Josef Gruss, Jiřina Jirásková a Karel Houska.
Natočeno 1959. Premiéra 16. 11. 1959 (Praha I, 20:00 h.). Repríza 7. 12. 1959 (Praha I, 20:00 – 21:02 h.); 18. 12. 1959 (Praha II, 19:30 h.); 15. 9. 1962 (Československo II, 20:30 h.).
Lit.: anonym: A hodiny odbíjejí… In Československý rozhlas a televize /1959 (), s. (článek). – Cit.: K Výmarské republice, onomu zmatenému údobí německých dějin po roce 1918, se budeme vracet pro po učení znovu a znovu. Po porážce německé revoluce se dostávají k slovu pod ochranou sociálně demokratických vlád Eberta, Noskeho a Scheidemanna opět němečtí nacionalisté a militaristé. Za španělskou stěnou demokracie se začíná znovu odhalovat bezduchost pruské byrokracie a nelidskost prušáckého oficírského drilu.
V lůně slabé republiky se už rodí příští tvrdá a krvavá lekce celému lidstvu – fašismus. Nebezpečí roste každým dnem a tehdy se řadí po bok Komunistické strany Německa němečtí pokrokovi literáti, spisovatelé, satirici, skladatelé. Rodí se sžíravá satira, výsměšný kuplet, bojovná poezie. Stephan Hermlin popisuje začátky: „Sál někde na severu Berlína byl vlastně velkým pokojem a náležel k hospodě. Pod girlandami z poslední tancovačky seděli na sklápěcích židlích mlčeliví mužové v kšiltovkách a ve starých kožených blůzách kolem malých stolů. Vždy šest mužů okolo jednoho stolu. Pili pivo. Před divadelní dekorací, která představovala starořeckou krajinu, vykládal kdosi o Sovětském svazu. Potom recitoval jeden herec za bouřlivého aplausu básníka Pařížské komuny Clémenta a Mehringův song V hotelu U matičky země. Pak vystoupil Eisler a Krust Busch. Slyšel jsem poprvé jeho nezapomenutelnou píseň Dělníci a rolníci. Sotva skončil, ozývaly se od stolu názvy písní, které chtěli slyšet. Vesměs od Brechta nebo od Weinerta. Zde tedy byla kolébka revoluční scénky Die rote Revue a emigrantského kabaretu Die Pfeftermühle, zde je konečně i kořen dnešního východoněmeckého kabaretu Die Distel.
V našem pořadu, „A hodiny odbíjejí“, který vysíláme v pondělí ve 20.00 hod. na Praze I, chceme oživit údobí Výmarské republiky, sestavit její obraz ze střípků satirických scének, písní a veršů. Ne však pro onu dobu samu, ale pro přítomnost a budoucnost.