Pásmo věnované Jiřímu Karáskovi ze Lvovic připravil Zdeněk Grmolec. Dramaturgie Alena Blažejovská.
Připravilo Brno v roce 2026. Premiéra 24. 1. 2026 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 -18:00 h.; 20 min.).
Lit.: Blažejovská, Alena: Už se vám stýská po letních procházkách po lese? Nebo raději lyžujete na horských svazích? In web ČRo Brno 24. 1. 2026 (článek). – Cit.: (…) Takový Jiří Karásek ze Lvovic (1871-1951), to už je dekadentní zjev. Jak píše Zdeněk Grmolec: „Narodil se do doby, kterou F. X. Šalda nazval dobou soumračnou, vyprahlou a zoufalou.“ Ve vzpomínkách se Karásek vrací ke chvílím, kdy se procházel Valdštejnskou ulicí na Malé Straně v Praze a sledoval „šerý smutek oken zazděných“. Jeho první sbírka, vydaná v roce 1894, se jmenuje Zazděná okna.
Karáskovy další procházky prý byly za Smíchov, do zdivočelé partie opuštěné zahrady, kde byla skála s tmavým otvorem. Tam zbásnil svou druhou sbírku Sodoma.
Karásek psal i o květinách. Ale dekadentní procházky po lese vypadaly jinak než u romantiků. Co o tom soudí umělá inteligence? – Pokud se prý dekadent vydal do lesa, bylo to za šera nebo v noci (sluneční jas považoval za vulgární), s knihou a v rukavičkách (pobyt v lese byl pro něj intelektuální rituál) – a to proto, aby hledal ticho. Pro dekadenty byla prý krajina především zrcadlem jejich vlastního vnitřního rozvratu. (…)