Lidská práce v zrcadle světového a českého písemnictví. Připravil Karel Mráz. Režie Josef Melč.
Účinkují Jiřina Petrovická, Zdeněk Buchvaldek, Karel Höger, Ladislav Boháč, Karel Hlušička, Josef Velda, Jaromír Spal, Luděk Munzar, Bořivoj Navrátil, Václav Mareš, Martin Růžek, Radka Fidlerová a Jaroslava Drmlová.
Premiéra 2. dílu 11. 1. 1976 (Vltava, 11:35 – 12:05 h.); 3. dílu 18. 1. 1976 (Vltava, 11:35 h.); 4. dílu 25. 1. 1976 (Vltava, 11:35 h.); 7. dílu 15. 2. 1976 (Vltava, 11:35 h.); 10. dílu 7. 3. 1976 (Vltava, 11:35 h.).
Repríza 1. dílu 1. 10. 1976 (Vltava, 19:00 h.); 26. 1. 1987 (Vltava, 11:30 h.); 2. dílu 15. 10. 1976 (Vltava, 19:00 h.); 3. dílu 29. 10. 1976 (Vltava, 19:00 h.); 5. dílu 26. 11. 1976 (Vltava, 19:00 – 19:30 h.); 23. 2. 1987 (Vltava, 11:30 h.); 6. dílu 21. 1. 1976 (Vltava, 19:00 – 19:30 h.); 10. 12. 1976 (Vltava, 19:00 – 19:30 h.); 7. dílu 7. 1. 1977 (Vltava, 19:00 h.); 8. dílu 21. 1. 1977 (Vltava, 19:00 – 19:30 h.); 9. dílu 4. 2. 1977 (Vltava, 19:00 – 19:30 h.); 10. dílu 18. 2. 1977 (Vltava, 19:00 – 19:30 h.).
Obsah: 1. Antika – 2. Středověk. – 3. Renesance – 4. Měšťan – 5. Klasická ruská literatura – 6. Česká literatura 19. století – 7. Dělník a stroj – 8. Země robotů – země lidí – 9. Socialistická naděje – 10. Literatura velké iniciativy.
Lit.: m: Ta práce, matka pokroku. In Rozhlas 2/1976 (1. 1. 1976), s. 4 (článek). – Cit.: »Práce a slovo – dvě mocnosti, které slují na kameni počátku lidského času. První z nich učinila člověka člověkem, druhá mu dala jeho jméno. Srostenci, kteří vznikli ve stejném okamžiku, aby se v trvalé symbióze vzájemné oplodňovali a rozvíjeli. Jejich dějiny jsou dějinami našeho rodu, jsou dějinami lidské kultury.«
Těmito slovy začíná literární cyklus, který jsme nazvali Ta práce, matka pokroku a který ve svých deseti částech přinese pozoruhodný průřez dějinami světového (i českého) písemnictví z hlediska vývoje a proměn jednoho z jeho centrálních, osnovných motivů. totiž právě motivu lidské práce.
Jak klasikové marxismu-leninismu nejednou prokázali, práce jako proces přisvojování přírody člověkem činí zároveň člověka bytostí společenskou, je základní podmínkou rozvoje materiálního i duchovního bohatství společnosti a její proměnlivé podoby jsou výrazem úrovně společenských vztahů v dané historické epoše a společenskoekonomické formaci. Literatura, jako součást ideologické nadstavby zrcadlila nejčastěji právě v motivu práce charakter a stav výrobních sil i výrobních vztahů, ale nešlo tu zdaleka jen o pasivní reflexi a ilustraci. Významná díla světové literatury tím, že revolucionizovala vědomí svých čtenářů, dokázala ovlivnit či alespoft zabarvit progresivní vývoj společnosti. Samozřejmě, že práce souvisí úzce s řadou dalších kategorií historického materialismu a marxistické politické ekonomie (např. s kategorií zboží, hodnoty a nadhodnoty, jejího přivlastňování, a tedy vykořisťování; s kategorií společenských tříd a třídního boje atd.) Exkurze za motivem práce ve světové literatuře se těžko může obejít bez těchto širších historickoekonomických souvislostí.
Široce založený, neobyčejně erudovaný a zajímavě, svěže napsaný cyklus, který autorsky připravil Karel Mráz, dokázal z obrovského množství materiálu vyhmátnout nejdůležitějií vývojové body a uzly pro vývoj společnosti i kultury tak důležitého faktoru lidské práce, dokumentuje je výraznými ukázkami a v autorském komentáři se propracovává k řadě pronikavých postřehů.
Pojetí vývoje motivu práce ve světovém písemnictví je tu důsledně marxistické i v tom, že autor sleduje třídně motivované postoje jednotlivých autorů, kteří ve svých dílech ať již vědomě či skrytě vyjadřují zájmy té společenské třídy, z níž vzešli a do níž svými osudy patří. Jak ovšem objevili už klasikové vědeckého socialismu, (v případě Balzakově), síla pronikavě analytického vidění umělcova může mít navzdory subjektivně omezenému pohledu a názoru spisovatele-člověka objektivně pokrokový charakter a dá vzniknout dílům, která dodnes patří k nepomíjivým konstantám světové kultury.
Mnohokrát byla v posledních letech zdůrazňována potřeba »vědomí souvislostí« našeho socialistického dneška s pokrokovými tradicemi a odkazem minulosti. Domníváme se, že i tento cyklus vědomí některých těchto důležitých souvislosti pomáhá utvářet. Poskytuje řadu podnětů k zamyšlení, je svou tematikou, zaměřením i konečným vyzněním činem neokázale, ale hluboce ideově angažovaným.
Od homérských zpěvů a děl řeckých a římských klasiků (Hésiodos, Aristoteles, Vergilius aj.) postupuje linka cyklu k feudálnímu středověku, jehož vztah k práci autor dokumentuje na písemnictví českém (Kosmas, Hus, Chelčický). Třetí část je věnována renesanci (Galileo, Michelangelo, Cervantes, Rabelais, Komenský). Zvlášť zajímavý je díl věnovaný období vrcholného rozvoje buržoazie a její literatury (klasicismus, Defoe, Rousseau, literatura buržoazních revolucí, Goethe aj.). Pátým dílem se ocitneme ve světě velkých tvůrců ruské klasické literatury (Radiščev, Černyševskij, Gogol, Gončarov, Tolstoj, Čechov), šestý díl nás provede po velké západoevropské realistické próze 19. století (Dickens, Zola aj.). Sedmý a osmý díl zachytí údobí krize a úpadku měšťanské společnosti, éru odlidštěné, vykořistěné práce a zároveň hledání pozitivního východiska a obrany před zlověstným nebezpečím světa robotů (France, Rolland, Čapek, Hemingway, Exupéry aj.). Díly závěrečné jsou pak již cele věnovány našemu věku, a spolu s ním i vítěznému nástupu revolučního proletariátu. Devátý díl, nazvaný Socialistická naděje, připomíná pokrokovou českou literaturu v období mezi dvěma světovými válkami. A konečně díl desátý, závěrečný, nose příznačný název Literatura velké iniciativy. Jde o literaturu socialistické přítomnosti, doby, v níž práce ztrácí potupná znamení vykořisťování a bídy, individuální i společenský zájem se dostává do souladu, hodnoty, které lidská práce vytváří, jsou majetkem všech, slouží jen a jen delšímu rozvoji materiálních i duchovních sil společnosti. Tvořivá aktivita nejširších vrstev je tedy nezbytnou podmínkou další cesty vpřed, cesty, jejímž konečným cílem je vybudování společnosti komunistická.
Tímto výhledem konči tedy cyklus Ta práce, matka pokroku, který v režii Josefa Melče, a v interpretaci předních pražských herců patří k prvním velkým programovým celkům, jež připisuje literární redakce Českého rozhlasu nejvýznamnější celospolečenské události roku 1976 — XV. sjezdu Komunistické strany Československa.
Lit.: -da-: Z rozhlasových pořadů. Obraz rozhlasového léta. In Rudé právo, 6. 1. 1976, s. 5 (recenze).
