Příběhy ze soudních síní a bezpečnostních archívu. Povídky, scénky, reportáže a rozhovory připravili s autorským kolektivem Vladimír Andrš a Ilja Kučera. Režie Olga Valentová (1, 2), Alena Adamcová (3), Josef Melč (4), Jana Bezdíčková (5), Vladimír Tomeš (6), Viktor Dusil (10, 12, 14), Oldřich Hoblík (13).
Natočeno v roce 1964. Premiéra 1. dílu 20. 1. 1964 (Československo I, 19:00 – 20:00 h.); 2. dílu 17. 2. 1964 (Československo I, 19:00 – 20:00 h.) 3. dílu 16. 3. 1964 (Československo I, 19:00 – 20:00 h.); 4. dílu 13. 4. 1964 (ČS I, 19:00 – 20:00 h.); 5. dílu 11. 5. 1964 (ČS I, 19:00 – 19:55 h.); 6. dílu 21. 4. 1964 (ČS I, 19:00 – 19:30 h.); 7. dílu 8. 6. 1964 (Československo I, 19:00 h.) /ve skutečnosti odvysíláno před půlnocí/; 8. dílu 30. 7. 1964 (Praha, 19:30 – 20:03 h.) 9. dílu 11. 9. 1964 (Praha, 23:00 – 23:50 h.); 10. dílu 15. 10. 1964 (Praha, 19:45 – 20:45 h.); 11. dílu 19. 11. 1964 (Praha, 19:30 – 20:30 h.); 12. dílu 18. 12. 1964 (ČS I, 11:00 – 12:00 h.); 13. dílu 13. 2. 1965 (ČS I, 20:00 – 20:30 h.); 14. dílu 31. 3. 1965 (ČS I, 20:00 – 20:30 h.), pravděpodobně neodvysíláno.
Repríza 3. dílu 26. 3. 1964 (Praha – RPD, 19:30 h.); 10. dílu 23. 10. 1964 (ČS I, 11:00 h.); 11. dílu 23. 11. 1964 (ČS I, 19:00 h.); 13. dílu 24. 2. 1965 (Praha, 9:10 – 9:40 h.).
Obsah: 1. O lidech, kteří si chtěli zachytračit na úkor společnosti. Autorská spolupráce Miroslav Honzík.
2. Zcela pravdivé a nepřikrášlené historky lidí, kteří si chtěli zachytračit na úkor společnosti. Autorsky spolupracovali Josef Pohl a Miroslav Žižka. Texty písní Ludvika Tomková.
3. Tentokrát docela vážně o dopravních nehodách.
4. Tentokrát za pravdivými a nepřikrášlenými historkami vyrazili autoři na venkov.
5. Zcela pravdivé a nepřikrášlené historky lidí, kteří si chtěli zachytračit na úkor společnosti. Připravila Plzeň.
6. Půlhodinka o lidech, kteří velice rádi a velice brzy zapomněli na to, že dobré účty dělají nejen dobré přátele, ale i nevedou k soudu. Autorská spolupráce Miroslav Honzík a Josef Pohl.
7. Tentokrát zaostřeno na stíny noci.
8. Tentokrát o lidech, kteří nám přidali starosti k radostem léta. Nastudovala Plzeň.
9. Tentokrát na stíny, které padly na letošní cizinecký ruch.
10. Zcela pravdivé a nepřikrášlené historky lidí, kteří si chtěli zachytračit na úkor společnosti.
11. Mírně předvánoční pořad o lidech, kteří rádi strkají vlastní ruce do cizích kapes. Autorsky spolupracovali Miroslav Honzík a Josef Pohl.
12. Pásmo soudniček, tentokráte o lidech, kteří si chtěli opatřit peníze za každou cenu. Autorská spolupráce Vladimír Rohlena a Miroslav Honzík.
13. Pět příběhů lidí, kteří se živili dost podivným způsobem – rozhodně ovšem ne prací. Autorská spolupráce Josef Pohl.
14. Místy rozmarný – místy dosti smutný příběh o Velkém Dobrodinci, který jiným dobře činil, na sebe nezapomínaje – a to všechno na účet státu.
Lit.: anonym: Pozor na stíny! In Čs. rozhlas a televize 12/1964 (10. 3. 1964), s. 2 (článek). – Cit.: Příběhy ze soudních síní neztratily na své přitažlivosti nic ani v současné době. Situace vrcholně komické — i dramata, uzavřená do bezpečnostních a soudních archívů, jsou stále stejně lákavá pro autora i posluchače. Jsou zvláštní, vymykají se normálnímu běhu života, jsou i mnohdy senzační. To je ovšem jen vnější důvod, proč jsme je znovu oživili v rozhlase — po úspěšném seriálu soudniček „Ve stínu paragrafu“. Hlavní a podstatný důvod je trochu jiný. V novém, měsíčním pořadu „Pozor na stíny“ vysíláme o událostech, které se staly, o uzavřených případech ze všech oblastí trestné činnosti — ale hledáme příčiny, proč k těmto událostem mohlo vůbec dojít — ať je to osobní či úřední neodpovědnost, špatná kontrola, lajdáctví, snaha po rychlém obohacení na úkor společnosti a podobně.
Tento měsíc se vysílá pořad „Pozor na stíny“ již potřetí. Je věnován silniční dopravě, lépe řečeno stínům v silniční dopravě, černé kronice tragédií, které se odehrávají téměř denně. A ke kterým by nemuselo dojít, kdyby … Odpověď na toto „kdyby“ se smažíme v pořadu najít ať v autorských textech či v reportážích. Cílem tohoto pořadu (a i všech předešlých a dalších) je: nehledat senzačnosti, neobvyklosti, zvláštnosti — ale upozorňovat na příčiny trestných činů a samozřejmě i na jejich důsledky soudní, společenské i hospodářské.
Třetí pokračování pořadu „Pozor na stíny“ se vysílá 16. března v 19.00 na Československu 1 a 26. března v 19:30 na Praze a RPD.
Lit.: anonym: Šestý pořad z pravidelného měsíčního cyklu… In Čs. rozhlas a televize 24/1964 (2. 6. 1964), s. 2 (článek) – Cit.: Šestý pořad z pravidelného měsíčního cyklu soudniček „Pozor na stíny“ dostal osobitý titulek: Stíny noci. Jeho autoři se totiž spolu s pracovníky Hlavní správy veřejné bezpečnosti vydali za skutečnými stíny nocí — za zbytky někdejšího velkoměsta podsvětí, kdysi proslavené galerky — za příživníky, zloději, prostě za lidmi, kteří ještě žijí na úkor společnosti. A z poznatků této cesty, z protokolů, reportážních rozhovorů a mnoha jiného materiálu vznikl pořad, který hovoří o problémech do jisté míry zvláštní, mnohdy i kuriózní. Pořad, který si ovšem také všímá příčin této trestné činnosti, jejích důsledků — a který varuje.
V pouhé jedné hodině není samozřejmě možné do posledního detailu prohovořit a prozkoumat celou oblast trestné činnosti lidí, skrytých ve stínech noci. Pořad si tedy všímá alespoň hlavních příčin — jako je např. rozvrácená rodina, otázky špatné výchovy apod. Jeho autoři a odborní spolupracovníci by si ovšem přáli mnohem víc: budou-li posluchači rozhlasu pořad sledovat se zájmem (a fakta, reportážní rozhovory apod., které jsou v pořadu obsaženy za zájem stojí), pak budou zajisté souhlasit i s naším názorem — předcházení trestným činům z této oblasti, to není a nemůže být jen záležitost bezpečnostních orgánů, soudů. To je záležitost nás všech, záležitost naší občanské cti a občanského vědomí.
A proto bychom rádi znali vaše názory, napište nám je. Budeme se k nim vracet v příštích relacích, neboť se domníváme, že jde o otázky natolik závažné, že je třeba o nich mluvit veřejně. A také, že je třeba společnými silami hledat cestu k odstranění i nápravě lidí, kteří skrývají a chtěli by skrývat své nekalé záměry ve stínech noci. (Pondělí ČS I 19.00)
Lit.: anonym: Pozor na stíny! In Čs. rozhlas a televize 47/1964 (10. 11. 1964), s. 5 (článek). – Cit.: V listopadovém pořadu Pozor na stíny, který vysíláme na okruhu Praha a RPD 19. 11. v 19.30 hod a opakujeme na okruhu CS I 23. 11. v 19.00 hod., se budeme převážné zabývat kapesními a krámskými zloději. V pořadu si ukážeme, z jakých vrstev se tito lidé rekrutují, jakých metod používají při své trestné činnosti — a jak se jim můžeme bránit jednoduchými a účinnými prostředky. Pořad zařazujeme záměrné do doby, kdy začínají předvánoční nákupy, kdy se obchody začínají plnit zákazníky, kteří nosí s sebou své předvánoční úspory. A to je právě doba, kdy dochází k největšímu množství trestných činů tohoto druhu.
V pásmu Pozor na stíny zveřejňujeme několik konkrétních případů kapesních a krámských krádeži, rozhovory s odborníky VB a také část výslechu jedné z kapsářek. Nezapomněli jsme ovšem ani na zvláštnosti a zajímavosti, které jsme našli v soudních a bezpečnostních protokolech, ani na velmi podivuhodná tvrzení, jimiž někteří pachatelé začátečníci odůvodňují svou trestnou činnost.
Pořad, jako část seriálu Pozor na stíny, připravili opět V. Andrš a l. Kučera se svými spoluautory. Režii má Alena Adamcová.
Lit.: anonym: Pozor na stíny! In Čs. rozhlas a televize 51/1964 (8. 12. 1964), s. 2 (článek). – Cit.: Poslední pořad seriálu Pozor na stíny — tedy poslední v tomto roce — vysíláme v pátek v 11.00 na okruhu CS I. Věnovali jsme jej lidem, kteří si za každou cenu hledí opatřit peníze. Jejich báječně vymyšlené podvody a krádeže ovšem končí před soudem. Osm příběhů, spojených kramářskou písničkou, vypráví o osmi partách i jednotlivcích, kteří se samozřejmě domnívali, že jsou nejchytřejší na světě.
Seriál Pozor na stíny bude pokračovat i příští rok. Nebudou to ovšem pořady hodinové, ale jen půlhodinky jednou měsíčně, které plně postačí pro tuto tematiku. Protože jsme si v tomto roce ověřili, jak velice se zajímáte o přímé, dokumentární záběry s pachatelem či provinilcem (hlavně v pořadu Stíny noci), nehodláme od natáčení těchto dokumentů upouštět. Budeme je zveřejňovat zhruba asi tak jednou za čtvrt roku v samostatném, hodinovém pořadu. Chceme v nich zveřejňovat nejen rozhovory s provinilci — ale i s jejich rodiči, spolupracovníky, odborníky jak v kriminalistice, tak například psychiatry apod., abychom zjistili skutečné příčiny trestné činnosti — a hlavně možnosti, jak jí předcházet.
A to považujeme za nejdůležitější prvek těchto pořadů.
Lit.: Kučera, Ilja: Satira v rozhlase. In Rozhlas 13/1989 (13. 3. 1989), s. 2 (rozhovor). – Cit.: V sobotu (18. 3) posluchači uslyší v 11.30 na stanici Praha další pokračování satirického seriálu Můj přítel Rozhaza, který připravuje hlavní redakce zábavy. O čem bude pořad hovořit?
Uvedeme opět příklady často až neuvěřitelné hlouposti a nedbalosti. Představíme pana Pinkovu, jemuž před chatou překážel dub, a proto ho likvidoval výbušninou, přičemž poškodil dvě chaty. V jiné soudničce budeme vyprávět o panu Břinkovi, kterému se nelíbila stará zašlá socha na návsi, a proto ji natřel barvou na železo.
Jak tento seriál připravujete koncepčně?
Jako rozhovor autora s panem Rozhazou, který vždy představuje jednou větou pět nových členů svého klanu. Jednotlivé členy přibližujeme formou soudniček. I když tento pořad vysíláme již čtyři roky, je to seriál starší. První cyklus soudniček ze současnosti vznikl před vice než pětadvaceti lety a jmenoval se Pozor na stíny. Po něm následoval podobný cyklus Ve stínu paragrafu. V seriálu Můj přitel Rozhaza kritizujeme nedostatky, které připravuji jednotlivce i společnost zbytečné o penize. Využíváme v něm převážné materiály české státní pojišťovny.
Lit.: Andrš, Vladimír: Pozor na stíny. In Týdeník Rozhlas 29/1991 (15. 7. 1991), s. (článek). – Cit.: V šedesátých letech jsme byli s Iljou Kučerou autory rozhlasového seriálu Pozor na stiny. Byl to pořad soudniček a reportáži, v němž se střídaly příběhy kapsářů, podvodníků, zlodějů příležitostných i nenapravitelných, a mnoha dalších podobných existencí. Bylo dost obtížné tento námět prosadit, protože v oné době u nás oficiálně skoro žádná trestná činnost nebyla. S timto jevem tak typickým pro kapitalistickou společnost se socialismus u nás přece vypořádal. Ale stal se takový malý zázrak, a nakonec přece jen jsme dostali souhlas.
Pořad Pozor na stíny posluchači přijali příznivě. Posílali nám docela milé dopisy. Sem tam se objevilo upozornění, že toho lumpa J. N byste si měli vzít na paškál, ale jinak šlo všechno bez problémů. Až jednou… podlehli jsme lákavému nápadu věnovat jeden díl seriálu noční Praze. Do starého psacího stroje na pražské kriminálce jsme vsunuli mikrofon. Služba vodila zadržené a my jsme natáčeli. Pracovníci kriminálky nám velice ochotně pomáhali a troufám si říci, že i fandili.
Kolem jedné hodiny v noci přivedl detektiv Pištora — jako by z oka vypadl tomu Karla Čapka — a hlaholil: »Vedu vám extra číslo, pánové! Budete zírat!« Do místnosti vstoupila krásná mladá žena. Vysoká, štíhlá, tmavovlasá, dlouhé nohy v elegantních lodičkách. Na sobě měla sako z černé kozinky, vlněnou sukni s esterházy kostkou a bílou hedvábnou halenkou. Fešanda, radost pohledět. Posadila se na židli proti psacímu stroji, přehodila si nohu přes nohu a do klína si položila kabelku z černého boxu.
»Prosím váš občanský průkaz,« požádat ji vyšetřovatel. »Nemám, ztratila jsem ho,« odpověděla hlubokým altem. »A hlásila jste ztrátu?« »Hlásila,« odpověděla. »Pak musíte mít potvrzení. Ukažte mi je!« Otevřela kabelku, chvíli se v ni přehrabovala, pak vytáhla papírek a podala mu ho. Chvíli ho studoval, kroutil nad ním hlavou a konstatoval: »To musí být nějaký omyl. Potvrzení je vystaveno na jméno pana Ludvíka. « »To není omyl. Ten Ludvík jsem já. Považuji se za ženu. Už jsem zažádala, aby mě operovali.«
Všem to vyrazilo dech. Ta půvabná elegantní žena sedící před námi je muž. Jeho oblečení, gesta, způsob mluvy i nalíčení bylo tak přesvědčivé, že i policista, který ho dále vyslýchal, se několikrát spletl a oslovil ho slečno.
Důvodem Ludvíčkova předvedení (jeho příjmení neuvádím) byla výtržnost u kašny na Uhelném trhu. Tam se do něj, nejen slovně, pustily prostitutky a vyřizovaly si s ním účty za to, že jim kazí obchod. Ludvíček si vždycky vytipoval postaršího pána, nejraději měl ty v uniformě, kterého zavedl do bytu patřícího postarší kněžce lásky. Tam se mu omluvil náhlou indispozici, která pravidelně postihuje každou ženu a nabídl mu za sebe kolegyni. Je jasné, že se s ní potom o honorář podělil. Ludvíček podnikal i sám — výhradně s pány.
Tomuto pořadu jsme dali název Stíny noci a střídali se v něm mimo prostitutek a homosexuálů i okrádači mrtvolek, kteří olupovali namol opilé, feťáci, kapsáři, různí zlodějíčkové, podvodníci vydávající se tu za umělce, jindy za advokáty nebo dokonce za lékaře, kteří třeba jen za velký koňak poskytnou odbornou poradu, a jiná chamraď.
Na poslechu v redakci prošel po řad bez připomínek. Dokonce s uznáním za to, že jsme se nedali strhnout atraktivním námětem k senzacím. Ne tak na vedení. Tam nastaly veliké rozpaky a objevil se názor — nevysílat. To ale nebylo možné, protože pořad už byl oznámen v týdeníku Rozhlas. A tak došlo k programové změně. Namísto obvyklého času po Rozhlasových novinách se Stíny noci vysílaly před půlnoci. S odůvodněním, že by mohly nepříznivě působit na morálku mládeže. Tento argument jsme přijali s úsměvem nejen my dva, ale především pracovníci kriminálky.
Od té doby se stal seriál ostře sledovaným pořadem. A jak známo ze života, málokdy zůstane při jednom maléru. Z tiskového odděleni tehdejší Hlavní správy VB jsme dostali několik podkladů pro soudničky. A my si vybrali ten, v němž místo činu byly jisté západočeské lázně, kde pan náměstek projevil dosud nebývalou iniciativu. Rozhodl se, že lázně zmodernizuje a začal s vnitřním zařízením. Lázeňské domy vybavil sériovým nábytkem a dosavadní — tu starou veteš — jak to nazval, dal odvést na skládku. Jenže tam nikdy nedorazilo ani štokrlátko. Ta veteš, to byl stylový nábytek, který pan náměstek rozprodal za několik set tisíc korun.
Napsali jsme soudničku, natočili, a spolu s ostatními příspěvky ji zařadili do pořadu Pozor na stíny. Ráno v den vysílání volali z Hlavni správy VB, že se soudnička o náměstkovi nesmí vysílat a musí z pořadu ven. To ovšem byl problém, protože podle nařízení ústředního ředitele rozhlasu se 24 hodiny před vysíláním nesmělo s páskem manipulovat, natož pak do něj stříhat. Byl kolem toho obrovský poprask a nakonec kvůli tomu intervenoval u ředitele rozhlasu sám ministr vnitra.
Soudnička musela ven. Proč? On totiž pan náměstek byl členem ÚV KSČ a takový soudruh by přece něco takového neudělal. I když v té soudničce nebyl jmenován, bylo by každému v lázních jasné, o koho jde. Případ pochopitelně před soud nešel. Dali ho k ledu. Právě tak jako rozhlasový seriál Pozor na stíny.
P. S. od redakce: Řeknete si snad spolu s námi, že taková relace Pozor na stíny by mohla být i pro dnešek velmi »napínavá«. Už proto, že ony »stíny« dostaly mnoho dalších, kdysi netušených, velikostí a bizarních podob. A něco skutečné »soudničkového« v pravém slova smyslu na vlnách rozhlasu rozhodně chybí.
