Literární pásmo věnované 110. výročí narození básníka, esejisty a historika umění J. M. Tomeše. Připravil Vratislav Färber. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Zdeněk Kozák.
Účinkují Vladimír Hauser a Vladimír Krátký.
Nastudovalo Brno v září 2023. Premiéra 30. 9. 2023 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 13 min.).
Lit.: Färber, Vratislav: Jan Marius Tomeš: Jen za zrakem, sny a záclonami. In web ČRo Brno, 26. září 2023 (článek) – Cit.: (…) Básník, kunsthistorik a překladatel Jan Marius Tomeš se narodil v září 1913 v Olomouci. Po studiích dějin umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy pracoval během 50. let v oddělení moderního umění pražské Národní galerie. Od roku 1959 přednášel dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Žil v Praze a v Kunštátě, kde strávil dětství. Zemřel v srpnu roku 2010.
Město, kde jsem studoval, vidím dnes z úhlu opravdu historického. Brno 30. let. Brno Mahenovo, jehož fascinující přednášku o velké generaci jsem slyšel v setmělé posluchárně uměleckoprůmyslového muzea. Brno, kde vtiskli svoje stopy Jaroslav Seifert a František Halas, kde žil básník Pokorného zrání Antonín Trýb. Brno knihomilů Arno Sáňky a Mojmíra Helceleta… Brno, město skvělé novodobé architektury, dvou soupeřících uměleckých spolků, z nichž jsme brzy dali přednost Skupině výtvarných umělců, v jejíž výstavní síni jsem viděl výstavu Josefa Šímy, která znamenala oslnění. Jan Marius Tomeš: Mezi generacemi, 1996
Je autorem četných monografií českých a zahraničních umělců, překladatelem Baudelaira, Mallarméa, Nervala, Renaudové, souboru statí o literatuře a výtvarném umění Slovo a tvar.
Debutoval za války sbírkou Klubko Ariadnino, roku 1947 svou lyrickou tvorbu shrnul do svazku Ruby. Až v 60. letech vydal bibliofilsky několik delších skladeb Staré zahrady, ve stejnojmenném souboru z roku 1996 otiskl svou dosavadní poezii, včetně veršů do sbírek nezařazených. (…)
V Zelném rynku představujeme Tomešovu komorní lyriku, zejména uzavřenou sonetovou formu, šťastné dědictví Mallarméa a jeho touhy učinit poezii nepopisnou, přiblížit ji hudbě. Nacházíme v ní souvislosti s Holanovými hermetickými básněmi přelomu 30. a 40. let, možná souzvuk s básnickými záměry Josefa Palivce. Pomocí přísného tvaru Tomeš neustále váží slova a možnosti řeči, byť končící často v nerozšifrovatelném tichu. Neodrazen tímto omezením nahlíží za cíp událostí v touze zahlédnout a případně plasticky ztvárnit prchavost a proměnlivost věcí a dějů. Navzdory varování před nevýslovnem prožijeme s autorem chvíle nalezené krásy – ukrývající se nejen v evokovaných zahradách, jejichž jemné tajemství provází celé Tomešovo literární dílo.