Tři výrazné hlasy mladé polské poezie. Básně polských básnířek mladší střední generace Ilony Witkowské, Zofii Baldygy a Agaty Jabloňské. Z vlastních překladů připravila Marie Iljašenko. Účinkují Adéla Kubačáková, Lucie Trmíková a Renata Venclová. Režie Lukáš Hlavica.
Natočeno 2020. Premiéra 8. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.; 14 min) v cyklu Svět poezie.
Lit.: Iljašenko, Marie: Witkowská, Bałdyga a Jabłońska. Tři výrazné hlasy mladé polské poezie. In web ČRo 3 Vltava, 8. listopad 2020 (článek). – Cit.: (…) Patří ke generaci třicátníků, a přestože jejich doménou je lyrika, není jim lhostejné dění v jejich zemi ani v globálním měřítku. Mluví se o nich jako o angažovaných autorkách, ve skutečnosti ale společenská témata v jejich tvorbě úzce souvisí s intimitou. Poetiky třech mladých polských básnířek Ilony Witkovské, Agaty Jabłońské i Zofii Bałdygy ovšem nejsou v žádném případě zaměnitelné.
Ilona Witkowska, žijící ve městečku Sokołowsko nedaleko českých hranic, autorka dvou oceněných sbírek Splendida realta a Lucifer vítězí, je ve výrazu nejúspornější. Její básně jsou minimalistické: čtenáři ponechává co nejvíc prostoru, aby do situace, které všichni známe, mohl dosadit vlastní prožitek. Lyrické „já“ se u ní často mění v „my“, které by nás na jednu stranu mělo ukotvit nebo vysvobodit ze samoty, na druhou stranu ukazuje nebezpečí stádního chování. Jak říká: „Nenávidím moc, chtěla bych rozbít dualitu: ovládat, nebo být ovládaný.“
Zofia Bałdyga žije v Praze. Vystudovala bohemistku a dnes je nejvýznamnější polskou překladatelkou současné české a slovenské poezie. Vydala tři básnické sbírky Passe-partout (2006), Spoluhlásky (2010) a Kdo koupí tak malé země (2017). Zofia Bałdyga píše polsky a od nedávna také česky, překládá českou poezii. Není divu, že se její verše točí kolem toho, jak funguje jazyk a na jaké hranice naráží. Jak si povšiml Petr Borkovec, ke světu a lidem se velmi často obrací prostřednictvím otázek. Podobný rozhovor jako s blízkým člověkem pak vede se zvířaty, počasím nebo ročními dobami.
Agata Jabłońska do poezie vstoupila nejpozději, ale o to výrazněji. Její útlá sbírka Vojenské hlášení získala hned dvě ceny za nejlepší debut a posbírala i několik nominací. Její poetika se vyznačuje dvěma polohami: kromě zneklidňující, připomínající vojenské hlášení o stavu situace, najdeme ve sbírce také téměř zenové básně věnované malému synovi.