Alda Merini. Básně italské spisovatelky, která strávila část života v psychiatrické léčebně. Překlad a úvodní slovo Hana Sedalová. Připravila Renata Klusáková. Režie Izabela Schenková.
Účinkují Jitka Sedláčková a Marie Štípková.
Natočeno 2019. Premiéra 18. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie. Repríza 18. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie.
Lit.: Sedalová, Hana – Klusáková, Renata: Alda Merini: Nepřibližuj se ke mně, poezie. In web ČRo 3 Vltava, 18. leden 2020 (článek). – Cit.: Alda Merini byla jednou z nejproslulejších a nejpopulárnějších italských básnířek druhé poloviny 20. století. Její mladické úspěchy na několik let přervala internace na psychiatrické klinice, která se také stala tématem jejích veršů, stejně jako láska k mužům, samotné psaní poezie, život. Vášnivé, trýznivé i meditativní básně v překladu a s úvodním slovem Hany Sedalové (…).
Alda Merini (1931-2009) patří mezi nejoriginálnější hlasy italské poezie 20. století. Je nespoutaným symbolem boje za svobodu žen a za jedinečnost každé lidské bytosti. Narodila se do tradiční milánské rodiny nižší střední třídy v době, kdy žena byla vnímána především jako matka a hospodyně. Ačkoliv neměla sebemenší možnost se vzdělávat, psala již v patnácti letech tak vyzrálou a osobitou poezii, že ji zařadili do prestižního výboru italských básnířek 20. století Poetesse di Novecento. Alda záhy navštěvuje nejvýznačnější literární salóny v Miláně, seznamuje se s Pasolinim a prožívá intenzivní milostný vztah se ženatým básníkem Giorgiem Manganellim.
Jen o pár let později se ovšem provdá za prostého pekaře – snad proto, aby naplnila společenskou představu o životě dospělé ženy. Po narození prvních dvou dcer těžko snáší každodenní vyčerpávající starost o domácnost i soužití s manželem. Rozpor mezi její svobodomyslnou uměleckou duší a svazujícím konvenčním prostředím vyústí v záchvat, kvůli němuž ji manžel nechá zavřít na psychiatrickou kliniku. A tady stráví básnířka, trpící zřejmě maniodepresivní psychózou, s krátkými přestávkami sedm dlouhých let, vystavena drastickým metodám kurtování a elektrických šoků.
Během svého pobytu na psychiatrické klinice přerušila Alda Merini veškeré kontakty a literární svět na ni zcela zapomněl. Až jeden osvícený lékař pomocí psychoanalýzy pochopil podstatu problému, přivedl básnířku zpět k psaní poezie a pacientka se začala zázračně uzdravovat.
Ó poezie, nepřibližuj se ke mně,
jsi jako těžká hora,
zamáčkneš mne jako mušku,
poezie, nerozmáčkni mne,
hmyz je hbitý a nikdy nespí,
povykuje uvnitř lovné sítě,
poezie, mám velký strach,
nepřepadávej mě prosím.
Její nejsilnější zbraní nebyla ani neuvadající vytrvalost, ani pomoc nemnoha blízkých přátel, nýbrž její poezie. Magická a smyslná poezie prýštící jako nezdolný pramen z hlubokého nitra zkoušené, a o to silnější ženy.
Během posledních let svého života se Alda Merini stala jednou z nejpopulárnějších a nejosobitějších postav italské kulturní scény, díky které se o poezii začalo zajímat mnoho mladých lidí. Zemřela 1. listopadu 2009. (…)