Jaroslav Vrchlický ve vzpomínkách Alberta Pražáka. Rozhlasové pásmo z poezie a vzpomínek připravil Petr Adámek. Hudební spolupráce Stanislav Abrahám. Režie Hana Kofránková.
Účinkují František Němec, Jaromír Meduna a Hana Kofránková.
Natočeno 2020. Premiéra 5. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 51 min.) v cyklu Souzvuk. Repríza 20. 2. 2023 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.
Lit.: Adámek, Petr: Vrchlickému nablízku. Jaroslav Vrchlický ve vzpomínkách Alberta Pražáka. In web ČRo 3 Vltava, 5. leden 2020 (článek). – Cit.: Jaroslav Vrchlický a Albert Pražák jako výjimečně citliví pozorovatelé všedních věcí a jevů, ve kterých se ukrývá víc, než nabízí první pohled. Premiéru rozhlasového pásma z poezie a vzpomínek s Františkem Němcem, Jaromírem Medunou a Hanou Kofránkovou poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Žel, mezi zjevy v tzv. obecném povědomí takřka již pozapomenuté – nepočítáme-li zmínku v semináři cimrmanovské hry Švestka – nutno řadit literárního historika Alberta Pražáka, tohoto „strážce české duchovní tradice a uchovatele kulturní kontinuity“, jak ho kdysi nazval spisovatel Josef Jedlička.
Těm, kteří se zajímají o novodobé české dějiny, bude známa Pražákova úloha během květnových událostí roku 1945, kdy vykonával funkci předsedy České národní rady, avšak zájemcům o starší moderní českou poesii by neměla uniknout jedna z jeho knih, která si uchovala pozoruhodnou svěžest, čtivost a také váhu cenného svědectví. Byla vydána v již zmíněném pětačtyřicátém roce, jejím těžištěm je však první desetiletí 20. století, čas vrcholící secese, údobí kulturních hodnot dodnes podněcující naše snění a představy. V těchto kulisách odehrává se příběh setkání dvou mužů, mezi nimiž byl věkový rozdíl dvaceti sedmi let, příběh, který Albert Pražák zaznamenal ve své knize Vrchlickému nablízku a který je i tématem našeho pořadu.
Vše se započalo na akademické půdě, na kterou mladý Pražák vstoupil roku 1900: „Fakultní studium jsem si představoval jako své dosavadní soukromé literární studium: ustavičné cestování domácí i cizí slovesností, stálý ponor v tajemné hlubiny velkých poesií a nekonečný úchvat vzdělanostních proudů ze staletí do staletí. V duchu jsem viděl nekonečné moře jmen, námětů, popudů, tvarů, vlnobití generací, a v tom všem i bezpečného lodivoda Vrchlického se zdviženým kompasem. Je proto přirozené, že jsem si dal hned v první den zapsat celého Vrchlického a že jsem očekával napjatě, až vstoupí v posluchárnu.“ O dva roky poději, díky jednomu letnímu setkání, započalo se mezi profesorem a jeho posluchačem – mezi básníkem a jeho ctitelem – přátelství, které trvalo až do básníkovy smrti, přesněji řečeno i navzdory této smrti, neboť Pražákovy vzpomínky jsou jen stvrzením tohoto pouta, což dokládají jejich poslední řádky:
Žil pro mne a ve mně ustavičně i dál a vracel se ke mně a vrací se ke mně bez přestání nejkrásnějšími vzpomínkami podnes, i po dlouhých třiatřiceti letech své smrti. Albert Pražák
V našem pořadu zazní básně, které byly vybrány s cílem představit Jaroslava Vrchlického jako básníka stále živoucího, v pravém smyslu moderního, básníka jehož výraz není pouhým ozvukem doby nenávratně uplynulé, nýbrž čímsi, co zaznívá důvěrnými tóny, co vypovídá o věcech trvale platných, které se nás dotýkají s touž naléhavostí, s jakou se dotýkaly lidí před více jak sto lety. Vybrali jsme takové verše, v nichž se zrcadlí básníkova nejvlastnější podoba, důvěrná, bez parnasistních gest. Chceme Jaroslava Vrchlického a s ním i Alberta Pražáka představit jako výjimečně citlivé pozorovatele všedních věcí a jevů, ve kterých se ukrývá víc, než nabízí první pohled, jako dva ctitele tajemství života, jeho vrcholů i srázů. Jako dvě postavy české kulturní historie, jejichž hlasům je dobré naslouchat. (…)