Z vlastních textů sestavil básník, prozaik, hudebník a amatérský botanik Petr Hrbáč. Dramaturgie Alena Blažejovská.
Nastudovalo Brno v roce 2019. Premiéra 30. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.) v cyklu Souzvuk. Repríza listopad 2020 na webu v souvislosti s básníkovým úmrtím.
Lit.: Blažejovská, Alena: Smát se jako peruť anděla a opět putovat na jih. Vzpomínka na brněnského básníka Petra Hrbáče. In web ČRo 3 Vltava, 5. listopad 2020 (článek). – Cit.: Ve středu 4. listopadu nás zastihla smutná zpráva o smrti Petra Hrbáče. Svůj vnitřní i vnější svět se básník, prozaik, hudebník a amatérský botanik pokusil před rokem přiblížit prostřednictvím básní a úryvků ze svých próz, které sám vybral pro vltavský Souzvuk. Pořadem také provází jeho autorský text, ve kterém nás seznámil s nejdůležitějšími motivy svého života a tvorby. (…)
V úvodu pořadu se básník vyznává: Vnitřní naslouchání a okouzlení. To jsou dvě klíčová slova, která vystihují, proč jsem se už v dětství pokusil psát. Samozřejmě jsem si postupně oblíbil různé básníky i prozaiky, zpočátku třeba romantiky nebo drsně přitažlivý svět povídek Jacka Londona, později rozsochaté líčení americké přírody u takového Robinsona Jefferse, ale vždy pro mě bylo prvořadé nutkání vyjádřit své vlastní pocity.
Svět na mne totiž brzy začal doléhat mimořádnou silou a dlouho mne více oslovovaly třeba stromy nebo domy, s lidmi jsem se zdánlivě míjel. A pokud jsem si k někomu vytvořil citový vztah, vždy se jednalo o značný nápor na nervy oné partnerky nebo později spíše partnerů. Asi i proto jsem viděl i v neživých věcech někoho, s kým se mohu dorozumívat, polidšťoval jsem si je. A své dosti příznačné samotářství, které bylo asi i nepřiznaným strachem z možného citového zranění, jsem pěstoval opravdu nápadně, takže dosti brzy si spolužáci šuškali: „Ten Hrbáč je divnej.“ Anebo: „Je to blázen.“