Bohuslav Reynek. Připravil Rudolf Matys. Režie Josef Melč.
Recituje Jiří Adamíra, průvodní slovo má Drahomíra Fialková.
Natočeno do 1993.
Pozn.: Bohuslav Reynek (1892-1971), podle Jaroslava Meda „básník samoty a kontemplace“, se kromě vlastní básnické tvorby věnoval také překladatelství a grafice.
Převážnou část života prožil na statku svých rodičů v Petrkově (u Havlíčkova Brodu), často ale také pobýval ve Francii, odkud pocházela jeho manželka, básnířka Suzanne Renaud. Jeho tvorba byla ve 30. letech hodně ovlivněna expresionismem (hlavně ve sbírkách Rybí šupiny, Had na sněhu, Rty a zuby), kterému se věnoval také jako překladatel – do češtiny přetlumočil téměř celé dílo Georga Trakla, kromě něj překládal mnohé autory křesťanské provenience, jako byl Claudel, Péguy nebo Jammes.
Později ale z jeho veršů expresivnost mizí, jsou oproštěnější, hledají ve vlastním nitru, důležitý je motiv domova.
Některé jeho básně zhudebnila Iva Bittová, třeba na CD Bílé inferno z roku 1997.
Známý je také jako grafik, věnoval se suché jehle a leptu, často ztvárňoval biblická témata nebo motivy z Dona Quijota.