Literárně-hudební pásmo z veršovaných povídek sefardského židovského básníka Jehudy ben Šlomo al-Charízí. Z vlastních překladů připravila a průvodním slovem doprovodila Jindřiška Kracíková. Sefardské písně v podání Vladimíra Merty, Jany Lewitové a dalších vybrala Vladimíra Lukařová. Režie Hana Kofránková.
Účinkují Pavel Soukup, Rudolf Pellar, Jiří Hromada, Růžena Merunková a Hana Kofránková.
Natočeno 2008. Premiéra 16. 11. 2008 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 58 min.) v cyklu Souzvuk. Repríza 14. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Souzvuk.
Lit.: anonym: Mé srdce je svitkem. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2008 (anotace). – Cit.: Jedním z nejvýraznějších židovských básníků a překladatelů muslimského Španělska byl JEHUDA BEN ŠLOMO AL-CHARÍZÍ. Narodil se kolem roku 1170 a kolem dvacátého roku svého věku podnikl velkou cestu do Egypta, Izraele, Sýrie a Mezopotámie. Po návratu se na něj obrátili španělští mecenáši a objednali si překlad sbírky makám, veršovaných povídek baserského básníka Abú Muchammada al-Kásima al-Charírího. Podle jeho vzoru sepsal později Jehuda al-Charízí vlastní sbírku makám nazvanou Tachkemoni. Tímto se stal jedním z prvních židovských autorů tohoto žánru. Fragmenty z veršovaných povídek Jehudy al-Charízího přeložila a pro rozhlas připravila Jindřiška Kracíková.
Slyšeljsem tento pořad (Mé srdce je svitkem) v neděli 8.11.09, a byl jsem nadšen: jednak tím, jaké ty verše jsou, jednak tím, jak byly přednášeny: to není žádná hračka říkat verše, které se rýmují gramaticky, tolikrát skoro stejně, a aby vynikly právě významolvé odstíny těch odvozenin nebo tech tvarů… Obdiv patří ovšem také překladateli, počest vzdávám paní Kracíkové!
Hned je člověku jasnější, jaký rozdíl je mezi slovesnou (recitační i čtecí/písemnou) kulturou židovskou a jinými kulturami, kde víc figurují obrazy nebo hudba. Samozřejmě že taková recitace dá hodně práci i režijně, a Hana Kofránková tohle umí, to se ví.
Moc rád bych tento pořad získal v nahrávce, abych mohl svým studentům češtiny a také učitelům češtiny pustit ty básně jako podnět k tomu, aby nenechávali uplývat slova ve větě jako nějaký štěrk, ze kterého je udusána věta coby silnice, po níž se mysl řítí vpřed. Každé slovo se tady musí vychutnat, a ta pasáž o jedlíkovi byla naprosto úžasná (zejména v neděli před obědem…).
Pokusím se získat i tištěnou podobu, to jsem nestihl hledat, tu bych využil také. Tradice, ve které se gramatických rýmů štítíme, nás připravuje o citlivost vůči velmi jemným odstínům významu právě tam, kde se nám slova zdají docela stejná.
Děkuji, a je-li to kde k poslechu, moc doporučuji!
Ondřej Hausenblas
Komentář by Al-Charízí- básně — 14. 11. 2009 @ 17:40