Polský básník Leopold Staff jako příklad umělecké kontinuity. Z překladů Jana Pilaře připravili Milena M. Marešová a Petr Poslední. Režie Ivan Chrz.
Účinkují Hanuš Bor a Jan Szymik.
Natočeno 2014. Premiéra 14. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 47 min) v cyklu Polský rok a Schůzky s literaturou.
Lit.: anonym: Rameno je kratší než tesknota. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2014 (článek). – Cit.: V roce 1954 vyšla nová sbírka nestora polské lyriky Leopolda Staffa Vrbové proutí (Wiklina). Chválila ji většina literárních kritiků, velký zájem vyvolala i mezi běžnými čtenáři. Ve srovnání s dosavadní tvorbou jiných autorů z počátku padesátých let, podléhající ideologickým požadavkům básněmi připomínajícími veršovanou publicistiku, oslavné ódy anebo sociálními balady – v poezii tohoto básníka se ukázalo, že v ústraní rezonuje inspirace úplně odlišného druhu, a co bylo zvláště překvapivé, že je schopna účinně působit na vnímatele.
Leopold Staff (1878-1957) byl polský básník, překladatel a esejista. Po dekadentních začátcích se stal představitelem moderního klasicismu, zaujatým vzory antickými či křesťanskými. V jeho pozdějších básních najdeme ozvuky, které byly později označeny jako poezie všedního dne.
Leopold Staff byl reprezentantem moderní poezie, proudu nazývaného Mladé Polsko, ale také, o několik let později, ve dvacátých letech dvacátého století, si jej coby „duchovního vůdce“ vyvolila literární skupina Skamandrité.