Přemysl Hnilička
(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 10/2017)
Typ tak trochu komického vyšetřovatele zločinů a detektivních záhad je v českém literárním prostředí velmi populární. Vždyť i ikonický Vachkův komisař Klubíčko nutí svým jménem k úsměvu a pátračské schopnosti prvorepublikového tandemu Vodička – Pivoňka – Boženka Skovajsová autorů Jana Zábrany a Josefa Škvoreckého jsou zcela zastíněny komediálním rámcem (detektivky Vražda se zárukou, Vražda pro štěstí či Vražda v zastoupení).
Podobný komický detektiv se objevil v polovině šedesátých let i v rozhlase. V jeho křestním listě jsou zapsáni autoři Ilja Kučera a Miroslav Honzík. Kučera byl členem redakce zábavy už od roku 1953 a vedle „šmidriád“ napsal množství literárních a satirických kabaretů či rozhlasových komedií (za všechny alespoň Robinsoni z Vršovic, v nichž si v roce 1967 zahrál například Oldřich Nový). Miroslav Honzík měl stejné pracovní zařazení; škoda jen, že po inspirativních a skutečně humorných „zlatých šedesátých“ přišel úhor následujících dvou dekád, v nichž psal neveselé satiry na maloměšťáctví (Dědictví instalatéra Rabocha, 1979) či protizápadní propagandu (komedie Ausländer, 1983 – o tom, jak se chtěl československý emigrant výhodně oženit v západním Německu nebo parodická veselohra Co zavinil deník nebožky Anje, 1983, reagující na nález „deníku Adolfa Hitlera“ v NSR).
Vyšetřovatel Jan Šmidra (neb o něm je tu řeč) slouží v maličké vesničce zvané Bukovsko a k ruce má jen dva pomocníčky, zvané Šmidr Boys. Šmidrovy vyšetřovatelské schopnosti jsou uznávány doma i ve světě a mnohé mocnosti mu vděčí za včasný zásah. Tak Šmidru alespoň popisují vypravěči několika rozhlasových her, které vznikly v letech 1966-1967; posluchač se však setkává s pedantickým pitomcem z rodu Haškova strážmistra Flanderky, kterého si jeho sousedé neváží a bez sebemenších problémů jej obcházejí či rovnou obelhávají.
Šmidrův charakter byl asi u posluchačů oblíben; zatím máme doloženo hned … her: „neobyčejná a velice ponurá historie o záhadném zločinu na malém městě“ Sedm černých vdov aneb Co nebylo v kriminalistickém archívu (1966), „ponurý a záhadný příběh, při němž lehne popelem celé Bukovsko i část přifařených obcí“ Klub žhářů (1966), „záhadný a velice ponurý zločin na bukovském hradle č. 2“ Mlhy na hradlech (1966) a „pohnutý příběh ze služby policejní, která nesmí ochabnout ani ve vánoční čas“ Krvavý advent v Bukovsku. O rok později vyrazil Šmidra na zkušenou do zahraničí: v Anglii vyřešil případ mezinárodně hledaného zločince Hotdoga (omylem do něj vrazil na nádraží) a především svár dvou šlechtických hřebčínů ve hře Zločin cválá na bílém koni (1967), u břehů „věčně modrého Jadranu“ pak sežrání české učitelky chorvatským žralokem v komedii Bylina o skonu inspektora Držiče (1967).
Šmidrova dobrodružství neoplývají humorem akčním či situačním; autoři si většinou vystačí se slovním vtipem či žánrovou parodií; v anglickém případě tu vnímáme zřetelné náznaky holmesovského pastiše i dobové narážky: James Bond je podle tvůrců původu českého, jmenoval se Jakub Bondy a vlastnil v Budějovicích krámek; v roce 1921 však odjel do Anglie, kde udělal velkou kariéru u policie.
Sérii dramaturgicky připravil Vladimír Rohlena a o hlavní postavu se herecky dělili Rudolf Deyl mladší a František Filipovský. První z představitelů podal svého Šmidru jako pomalého, spíš natvrdlého než rozvážného strejce, kterého není těžké doběhnout (markantní je to v případu Klub žhářů, v němž půlka vesnice založí klub, jehož účelem je zakládat požáry a inkasovat pojistné; Šmidra navzdory jasným důkazům „své“ bukovské nezatkne a celou aféru svede na jediného spravedlivého – místního opilce v podání Františka Holara). Filipovského Šmidra je živější, rtuťovitější, nicméně jeho pracovní výsledky jsou podobně tristní.
Šmidrovský cyklus neměl společného režiséra: u režijního pultu se střídali Olga Valentová, Jiří Hesoun a Viktor Dusil. Kromě již zmíněných herců zde účinkovala pravá dobová elita: Josef Hlinomaz, Vladimír Leraus, Jiří Lír, Čestmír Řanda, Oldřich Musil, Luděk Kopřiva, Jan Víšek, Julie Charvátová, Ludmila Stambolieva, Karel Effa a další.
Detektivní žertíky s Janem Šmidrou nyní do vysílání znovu uvádí syn jednoho z tvůrců, Ilja Kučera mladší – v pořadu ostravského studia Divadlo pro vaše uši. Ten kdysi sepsal i knihu vzpomínek na svého otce pod názvem Takový sníh už nepadá. V rozhovoru řekl: „Léta letoucí jsem hrozně rád poslouchal jeho vzpomínky, historky a vyprávění. Když už byl starý pán, tak nejenom já, ale všichni z rodiny i okolí jsme ho přesvědčovali, že by stálo za to vše sepsat do knihy.“ Za otcova života se mu však záměr nezdařil, a to ani v podobě knižní, ani v podobě rozhlasového seriálu: „Tehdy mě zaskočilo, že byť byl táta sedmatřicet let bytostný rozhlasák, před mikrofonem selhal. Nesedělo to, nešlo to, takže jsme museli od toho záměru odstoupit.“