Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 52/2012)

Je mráz. Takový mráz, že kmeny stromů pukají a psa by ven nevyhnal. Přesto několik lidí v té třeskuté mrazivé noci venku je – i když by jistě byli raději kdekoliv jinde…

Výchozí situace rozhlasové hry Stanislawa Grochowiaka (1934-1976) Partita pro dřevěný nástroj je jasná: starý Weych (Čestmír Řanda), nejschopnější dřevařský dělník v malém městě, je pověřen svým nadřízeným Laťákem (Rudolf Deyl ml.), aby vedl práce při stavbě gigantického rázu; do příštího rána je potřeba postavit obří konstrukci s padesáti šibenicemi. Jsme v Polsku za druhé světové války a Němci se chystají pověsit padesát bolševiků. Weychovi je taková práce odporná a snad ještě odpornější je mu Laťák, který mu onu práci dává (Deyl jej charakterizuje groteskními tahy hlasu jako mrňavého, pragmatického skřeta, z jehož hlasu je cítit potměšilost i sebejistota). Weych ale práci přijmout musí: jeho malá dcerka má tuberkulózu a potřebuje pořádně jíst, aby přežila nemoc i zlou zimu… (more…)

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 48/2012, na webu Panáček v říši mluveného slova aktualizováno 21. 11. 2013)

Začíná to vlastně docela nenápadně: několika tóny ze Smetanovy Mé vlasti, na něž jsou zvyklí všichni posluchači Vltavy. Ale vtom se do archívní nahrávky prolne rozvernější klavírní variace. Pak opět tradiční Smetanův motiv – a opět klavír. Pak uslyšíte Evu Pilarovou, která – věřte nevěřte – zpívá úvodní titulky rozhlasové hry Ilji Hurníka Apokryfy aneb Hudba neutěšitelka.

Skladatel, který již několik let spolupracoval s rozhlasem (v roce 1955 na klavír doprovázel Karla Högera v monologu hry Suchovo-Kobylina „Svatba Krečinského“), tentokrát přišel s dramatickým tvarem, vycházejícím z knihy vlastních úsměvných povídek Trubači z Jericha. Projdeme s Hurníkem dějiny celého světa: v první povídce má hudební kritik zachránit svět hudby před zničením od samotného Boha nalezením jediného spravedlivého, jediného skladatele, jehož dílo lze přijmout beze zbytku. Ovšemže jej nenajde – ale Bohu nabídne jiné řešení: on sám, kritik, bude tím spravedlivým. Potřebuje k tomu jediné – talent… V dalším apokryfním příběhu chce vojevůdce Jozua vítězství svých trubačů u Jericha zavést jako běžný způsob bitvy, proto najme k „výcviku“ zahraničního dirigenta. Následuje úsměvný obrázek z rudolfínské Prahy, v němž skládá sám císař, dále příběh skladatele, který nesložil Osudovou, něžná hudební pověst z jižních Čech, holmesovský pastiš a končí se futuristickým výletem do blízké budoucnosti, v níž se hudební skladby poslouchají jen pod vlivem opiátů… (more…)

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 40/2012)

„… Záměrně se vyhnula banalitám, sentimentu a drastickým scénám – rodina českého herce Krále, který se rozhodl hledat štěstí a slávu za hranicemi své vlasti, netrpí hmotnou bídou… Oné noci, kdy se hra odehrává, dokonce připravuje malou oslavu se šampaňským na počest získaného angažmá. Místo slavnosti hrůza duchovní beznaděje, v níž se ocitl: jedna dcera, žijící v Americe, na něj nemá čas, neboť jakýkoliv sentiment již dávno ztratila v ostrém boji o dolar, další, nadaná baletka, se stává barovou tanečnicí, třetí se zhroutí a rodina se dovídá, že je těžce nemocná a musí na operaci.. do Československa, protože v Hradci Králové jsou nejlepší specialisté.“

Toto je citace z dobové upoutávky na rozhlasovou hru Evy Marie Kavanové Královská noc. Eva M. Kavanová (1924), herečka, dramaturgyně a dramatička je manželka divadelního režiséra a dramaturga Jiřího Dalíka. Začínala v Burianově Déčku (D 46) a později hrála na mnoha pražských scénách (Městské divadlo pro mládež, Komická zpěvohra v Karlíně) a oblastních divadlech (Karlovy Vary, Teplice, Hradec Králové). Několik postav vytvořila i ve filmu, ale pouze v letech 1949 – 1961 (Pan Habětín odchází, Daleká cesta, Pára nad hrncem, Anna proletářka, Botostroj, Stříbrný vítr, Kde alibi nestačí). V rozhlase byla dána k realizaci vedle Královské noci také komedie o rozvedeném manželském páru Normální mužský (1984). (more…)

/tisková zpráva Českého rozhlasu/

Čtvrtek 4. října byl třetím a posledním dnem Mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio 2012. O vítězích všech tří kategorií je rozhodnuto. Výsledky soutěžní části festivalu byly odtajněny na slavnostním večeru s názvem „…zůstat ve spojení“, kterým provázela Lucie Výborná. Vyhlášení výsledků Mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio 4. října 2012 v Poděbradech.

I. Porota mezinárodní kategorie „Cestopis“

ve složení: předsedkyně: Iveta Toušlová, členové poroty: Eliška Závodná, Ĺubomír Zeman, Jaroslav Skalický a Miroslav Konvalina posoudila celkem 39 pořadů a rozhodla, že

1. Cenu PRIX BOHEMIA RADIO 2012 získává snímek „Cesta do neznáma“ z cyklu Dobrá vůle (autor Lubomír Smatana)

2. Cenu PRIX BOHEMIA RADIO 2012 získává snímek „Mezi kontinenty speciál – Svatba v Botswaně“ (autorka Klára Škodová)

3. Cenu PRIX BOHEMIA RADIO 2012 získává snímek „Návrat domů“ (Bringing Them Home, autor Horst Widmer z Rakouska)

II. Porota kategorie „Rozhlasová hra“

ve složení: předsedkyně: Kristina Žantovská, členové poroty: Pavla Gavlasová, Ondřej Urban, Lukáš  Trpišovský a Janek Uhrin posoudila celkem 39 přihlášených pořadů a rozhodla, že:

1. Cenu PRIX BOHEMIA RADIO 2012 získává rozhlasová hra „KUFR“ (autorka Malgorzata Sikorska-Miszczuk,  překladatel Jiří Vondráček, režie Ivan Chrz)

2. Cenu PRIX BOHEMIA RADIO 2012 získává rozhlasová hra „LIDOJEDI“ (autoři Petr Pýcha a Jaroslav Rudiš, režie Aleš Vrzák)

3. Cenu PRIX BOHEMIA RADIO 2012 získává rozhlasová hra „MŇA KEDY“S…“ (autoka Michaela Zakuťanská, režie Júlia Rázusová) (more…)

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 6/2012)

Lidé ten příběh znají především díky nedávno uvedenému filmu Petra Nikolaeva. Marginální milostný románek muže a dívky tehdy tragickým sledem událostí vedl k jedné z nejtragičtějších událostí tzv. Protektorátu – vyhlazení Lidic.

Aškenazy tento motiv použil ve své hře Kůže (1967), nepředkládá však posluchači dokumentární drama, využívá milostný příběh s tragickým (v případě Aškenazyho hry tragikomickým) koncem k rozehrání poetické hry propojené se studií psychologie osobnosti – to vše s použitím nosných a přesvědčivých dialogů. (more…)