Jiří Stránský. Komentář. Jak málo toho je třeba, aby to, co máme v lebce, toužilo být gumováno…
Natočeno 2018. Premiéra 23. 3. 2018 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h.). K poslechu zde.
Lit.: Stránský, Jiří: Jiří Stránský: Nepamatování je jiným výrazem pro špatné svědomí. In web ČRo Plus, 23. 3. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V ulici kousek nade mnou se začínají připravovat na své kouzlení s modrou barvou enciány.
Prý už ty zmrzlé dny opravdu skončily. Taky je moc příjemné, jak už jsou dlouhé. Lístky a pupence se derou za sluncem a světlem, a v ulici kousek nade mnou se už začínají připravovat na své kouzlení s modrou barvou ENCIÁNY.
Encián pro mě byl už od dětství cosi velmi nedotknutelného: dědeček nás v jednom předválečném létě vzal do Vysokých Tater, kde všude byly plakáty i oznámení, jak moc je encián chráněný a že tomu, kdo by si dovolil nějaký utrhnout, ruka upadne. Nebo co – pamatuju si to matně, bylo to před 80 lety a všude bylo na koukání kdeco.
Encián prostě byl cosi jako abrakadabra a jeho modř byla omračující – to si pamatuju nejvíc. Český název je taky pěkný, dokonce básnivější – HOŘEC: je hořký? Hořlavý? Horúci? Taky má v sobě cosi čarujícího (místní rodiče prý své děti strašili, že kdo se enciána dotkne, ruka mu navždy zmodrá), ale… Prostě ale.
Byl jsem v nemocnici. Ne kvůli epidemii – nechávám se proti ní očkovat a ono to fakt funguje. Do nemocnice taky vletěla epidemie, takže se všechno odehrávalo v rouškách a s dezinfekcí rukou, ať jste se dotkli (i nedotkli) čehokoliv.
Výhodou bylo, že jediný program, jenž vládl televiznímu přístroji, byl tak blbý, že ho vlastně nikdo nechtěl, takže jsem si přeci jenom mohl občas něco napsat. Jen abych nezapomněl, na víc jsem se nezmohl. Zase jsem o něco víc pochopil, jak málo toho je třeba, aby to, co máme v lebce, toužilo být gumováno. (more…)