Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Zdeněk Rón. Letní kapitola pro hosty a hostitele.

Natočeno 1940. Premiéra 21. 7. 1940 (Praha 11:20 – 11:30 h.) v rámci cyklu Hlídka Kulturní rady Národního souručenství.

Dalibor Chalupa. K výročí úmrtí spisovatele-bohéma.

Připravilo Brno v roce 1941. Premiéra 28. 1. 1941 (Brno, 13:40 – 13:50 h.).

Jiří Kratochvil. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Nastudovalo Brno v roce 2026. Premiéra 28. 2. 2026 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 7 min.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Pocta dvěma brněnským doyenům – prozaikovi Jiřímu Kratochvilovi a básníkovi Vítu Slívovi. In web ČRo Brno, 28. 2. 2026 (článek). – Cit.: (…) Označení „doyen“ se většinou používá pro nejstaršího reprezentanta určitého oboru. Od kolika let už tedy člověk může být doyenem? Takhle otázka nestojí. Můžeme se podívat třeba do Ottova slovníku naučného z přelomu 19. a 20. století, kde se píše, že „doyen“ (čteme: doajen) je „nejstarší věkem nebo první důstojností člen nějakého sboru, jenž jej při slavnostních příležitostech zastupuje“. Podle Wikipedie to může být označení pro „vůdčí osobnost nějakého vědeckého nebo uměleckého oboru, hudebního žánru apod.“

A tak se nám v posledním únorovém vydání magazínu Zelný rynk v roce 2026 sešli doyen brněnské prózy Jiří Kratochvil (narozený 4. ledna 1940) a doyen brněnské poezie Vít Slíva (narozený 11. ledna 1951).

Jiří Kratochvil je tu zastoupen fejetonem s názvem Anatomie přizpůsobení. Ten je úvahou o „řemesle spisovatele“. Tím je prý podle Ernesta Hemingwaye pravda. „Jenže jsou příběhy způsobilé vyslovit pravdu?“ ptá se Kratochvil. A upozorňuje, že odedávna tu také byli spisovatelé, „co mocipánům slouží, posluhují“. A co je ještě horší: brzy prý už ani žádní spisovatelé nebudou – a zůstanou jen scenáristé.

(A chci ještě upozornit na knižní rozhovor Moniky Rychlíkové s Jiřím Kratochvilem, který pod názvem Vyprávět, abych mohl žít vydalo nakladatelství Větrné mlýny.) (…)

Jiří Pehe. Komentář.

Natočeno 2026. Premiéra 26. 2. 2026 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Pehe, Jiří: Jiří Pehe: Vláda je kompletní. Kdo ale vlastně vládne? In web ČRo Plus, 26. 2. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jmenování Igora Červeného ze strany Motoristé sobě ministrem životního prostřední ukončilo více než dvouměsíční období, během kterého byl řízením ministerstva životního prostředí pověřen ministr zahraničí a předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka. Ten ministerstvo dočasně řídil, protože prezident Petr Pavel odmítl jmenovat na post ministra životního prostředí čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka.

Červený svoje jmenování doprovodil komentářem, že ministerstvo životního prostředí bude řídit „svatá trojice“. Do ní má patřit on, vládní zmocněnec pro Green Deal a klimatické změny Turek a náměstek ministra Jaromír Wasserbauer. (…)

Inženýr Zdeněk Rón. Přednáška.

Natočeno 1929. Premiéra 6. 4. 1929 (Praha, 17:30 – 17:40 h.) v cyklu Osvětový a kulturní rozhlas.

Lit.: anonym: {Jak se hlídá voda}. In Radiojournal 13/1929 (30. 3. 1929), s. 3-4 (článek). – Cit.: Inž. Zdeněk Rón přednáší dne 6. dubna v Praze na tbema ,.Jak se hlídá voda“. Letošní tuhá zima vzbudila mimořádný zájem o to, jak se hlídá voda, to jest, jak máme zařízenu vodočetnou službu každodenní, i za času, kdy hrozí nebezpečí velkých vod. Ku stanovení změn vodní hladiny užívá se dnes vodočetů. Jsou to latě, nebo sloupce, většinou dřevěné, nebo kamenné, svisle nebo šikmo do břehu zapuštěné tak, aby změnu, vodní hladiny bylo možno na nich kdykoliv odečísti v centimetrech. Vodočety týto jsou umístěny tak, aby na nich bylo lze odečitatl vodní stavy jak nej-vyšší, za povodní, tak nejnižší, za abnormálního sucha.

Nejmodernější vodočety jsou zařízeny tak, aby stroj značil změnu vodní hladiny nepřetržité sám a to Co do stavu i co do času. Jsou to tak zvané limnigrafy (…), konstruované na principu plovákovém; totiž pohyb hladiny pomoci plováku přenese se v určitém měřítku strojem na papír, napnutý na bubnu, který se ve spojení s hodinovým strojem otáčí tak, že hodinové děleni na papíře odpovídá hodinovému dělení na ciferníku. Tyto limnigrafy jsou budovány v místech pro hlídání vody zvláště i důležitých. Některé stanice limnigrafické jsou pak zařízeny i tak, že čára vodních stavů při povodních, tak zvaná „v l n a“ a přesný čas kresleny jsou samočinně strojem nejen ve stanici limnigrafické při řece, ale pomocí elektr. dálkového vedení i v ústředí, v hydeogr. odděleni v Praze. (…).

Radek Štěpánek. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2026. Premiéra 21. 2. 2026 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 5 min.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Paměť v době nesnází je tématem českého básníka Radka Štěpánka, ale i Egypťana Mohsena Mohameda. In web ČRo Brno, 21. 2. 2026 (článek). – Cit.: (…) Český básník a publicista Radek Štěpánek (nar. 1986) má to štěstí, že úvahy o tom, jak funguje paměť, u něj spustila krásná chvíle, kdy byl se svými dětmi bobovat. Najednou si vzpomněl na vlastní dětství a na takový detail: když je málo sněhu a boby dřou o kameny, objevují se na dráze barevné plastové květinky. Tak to vypadá, viděno dětským pohledem. Ale když si pak dospělý uvědomí souvislosti – že je to vlastně nepořádek, který nikdo neuklidí, takže se časem promění ve všudypřítomné mikroplasty – ten čistý dětský pohled mizí.

Ale kromě vizuální paměti existuje i něco jako sluchová, čichová a možná ještě jiná paměť – tak to aspoň vnímáme my, laici. Třeba pach školky nebo školní jídelny, vzpomínáte? (…)

Milena Jesenská. Stať české novinářky, spisovatelky a překladatelky, v níž se autorka zamýšlí nad základními principy fungování lidské společnosti. Připravil Petr Turek. Účinkuje Taťjana Medvecká. Režie Dimitrij Dudík.

Natočeno 2026. Premiéra 21.2. 2026 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.; 13 min.) v cyklu Esej a Víkendová příloha.

Apolena Rychlíková. Komentář.

Natočeno 2026. Premiéra 15. 2. 2026 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Rychlíková, Apolena: Apolena Rychlíková: Nekecáme, makáme? Ani náhodou. Babiš zatím jen hasí problémy svých koaličních partnerů. In web ČRo Plus, 15. 2. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když v říjnu loňského roku vyhrálo hnutí ANO volby, vrátil se Andrej Babiš v plné síle. A hned všem oznámil: „Pracovali jsme do poslední chvíle a vznikne vláda, která bude makat a bude plnit program.“

Podobná slova o makání pronáší předseda ANO od svého nástupu do politiky, je to právě důraz na domnělou pracovitost, na čem Babiš staví.

Politik, který se rád chlubí svou super výkonností (a přitom je spíš frenetickým mikromanažerem), se ale s nástupem nové vlády dostal do poměrně ožehavé situace. A může si za ni sám.

Místo deklarované práce pro „blaho naší země“ totiž musí hasit jeden skandál za druhým. Nejčastěji je vyrábí jeho koaliční partneři. A není se čemu divit: Babiš si do vlády pozval antisystémové, krajně pravicové strany, jejichž představitelé si politiku pletou s postováním na sociálních sítích.

Předseda sněmovny Tomio Okamura ve svém novoročním projevu vylil kýbl své tradiční nenávisti, aby to pak Babiš musel řešit na téměř každé následné tiskové konferenci. SPD vůbec vytváří jeden problém za druhým, ale v porovnání s Motoristy sobě to je jen slabý odvar. (…)

Alena Mornštajnová. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Čte Hana Briešťanská.

Připravilo Brno v roce 2026. Premiéra 14. 2. 2026 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 7 min.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Hledat to, co máme společné, místo toho, co nás rozděluje, radí Alena Mornštajnová. In web ČRo Brno, 14. 2. 2026 (článek). – Cit.: (…) Slibovali jsme další fejetony úspěšné spisovatelky Aleny Mornštajnové – a je to tady. Ve fejetonu Člověk člověku autorka píše, že nemá ráda zkratkovité fráze, moudra vměstnaná do jedné věty a poučné citáty. Ale někdy se člověk ocitne v situaci – například, když ho osloví rozhlas či televize – že musí své sdělení zkoncentrovat a vyjádřit se stručně a jasně. Aleně Mornštajnové z toho vyšlo jednoduché pravidlo, podle nějž se snaží žít: „Hledejme to, co máme společné, ne to, co nás rozděluje.“ (…)

Připravil ing. Marcel Nolč (= Čeněk Pražák). Režie Vladimír Bílý. Dramaturgie Z. Penzová.

Hovoří D. Stuchlý.

Natočeno 1966. Premiéra 6. 6. 1966 (Praha – Československo II – RPD, 12:40 – 13:00 h.).