Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Václav Vokolek. Eseje v autorské interpretaci. Režie Dimitrij Dudík.

Natočeno 2014 (?). Premiéra 17. – 21. 2. 2014 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.) v cyklu Psáno kurzívou a Polský rok.

Obsah: 1. Krajina plná rytířů. – 2.  Překročení hranic. – 3. Krajina iniciace. – 4. Krajina bojů. – 5.  Sláva a pád.

Lit.: anonym: Václav Vokolek: Velká krajina polská. In web ČRo 3 Vltava, únor 2014 (anotace). – Cit.: Básník a malíř Václav Vokolek byl jako mnoho intelektuálů a umělců jeho generace zasažen na polském umění i dějinách země tím, co u nás jaksi chybí, a právě o tom napsal sled svých pěti esejů.

Okouzlení romantismem, poezií i velkým historickým románem popisuje první esej z řady: Krajina plná rytířů.  Druhé vyprávění se týká cesty k Baltu, k moři, kterého se kdysi dotkly krátké společné dějiny, jež je však pro nás, Čechy, chladné a vzdálené. Polsko mělo ve 20. století umělce, kteří ovlivnili celou Evropu – Tadeusz Kantor a Tadeusz Róźewicz, jeden rozkročený mezi výtvarným uměním a divadlem, druhý mezi dramatem a poezií. A samozřejmě Czesław Miłosz, nositel Nobelovy ceny. 

Polsko je ovšem také krajinou bojů, nejen těch, o nichž píše Henryk Sienkiewicz, ale i bojů 2. světová války a Varšavského povstání. A boj Solidarnośći se stal symbolem odporu proti panství Moskvy nad zeměmi takzvaného socialistického bloku, jehož režimy však se skutečným obsahem pojmu „solidarita“ mnoho společného neměly.