Karel Hvížďala. Komentář.
Natočeno 2025. Premiéra 15. 6. 2025 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Hvížďala, Karel: Karel Hvížďala: Josef Topol a jeho zápas s magií slov. In web ČRo Plus, 15. červen 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Nebe je rozbouřeno, hvězdy prší, lučištníci zmateně pobíhají, kosti nebeského lva se třesou,“ to jsou verše starých Egypťanů, které v jedné ze svých esejí citoval Josef Topol, protože byl přesvědčený, že báseň a mýtus mají společné předky: instinkt a magickou moc a dodával, že na samém počátku nejsou od sebe k rozeznání.
V české básnické krajině je nejspíš právě proto Josef Topol, který zemřel před deseti lety 15. června 2015 v osmdesáti letech, nepřehlédnutelný. I když po sobě zanechal jen torzo, publikovat mohl z politických důvodů jen do svých 37 let, jeho práce vždy měla zmíněnou magii: vnitřní nebe, které přitahovalo čtenáře i diváky.
Po brutálním zrušení jedinečného Divadla za branou v době normalizace na počátku 70. let a zákazu jeho premiéry Dvě noci s dívkou v roce 1972, se již k soustavnému psaní nikdy nevrátil, ač rozepsal asi pět her.
Josef Topol mi v naší knize Sezóny srdce Josefa Topola. Collage in adagio, řekl: „Po velkém úsilí jsem napsal ještě tři hry: Sbohem, Sokrate, Stěhování duší a Hlasy ptáků.“ Poslední z nich měla premiéru v Divadle na Vinohradech v roce 1989.
Další hru o svatém Vojtěchovi taky dopsal, původně ji slíbil Anastázi Opaskovi, ale nenašel divadlo ani lidi, s nimiž by ji chtěl inscenovat. Dvojí šok, okupace Varšavskou smlouvou pod vedením Sovětského svazu a sametová revoluce po 17. listopadu 1989 změnila publikum k nepoznání. A zaskočila i Josefa Topola. Tvrdil: „Nejde mi vykročení!“ (…)