Lída Rakušanová. Komentář.
Natočeno 2023. Premiéra 11. 8. 2023 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Rakušanová, Lída: Lída Rakušanová: Souzení soudce. Na co si tu hrajeme? In web ČRo Plus, 11. srpen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je ironií osudu, že je to zrovna Petr Pavel, kdo teď musí v roli prezidenta posoudit, zda je soudce Robert Fremr vzhledem ke své předlistopadové minulosti hoden být členem instituce tak ctihodné, jako je Ústavní soud.
S totalitním režimem se před listopadem 89 stačili navzdory svému mládí závažně zaplést oba dva. A oba toho ve chvíli, kdy se ocitli před vrcholem své kariéry, veřejně litovali.
Jenže zatímco Petru Pavlovi voliči i vzhledem k jeho konkurentovi v prezidentském klání raději potvrdili, že se kál dostatečně upřímně, čistota svědomí Roberta Fremra, ačkoliv ho do funkce ústavního soudce doporučila většina soudcovských veličin a také senátorů, se ještě zkoumá.
Je to zvláštní v zemi, kde se většina obyvatelstva, které se nedostalo milosti pozdějšího narození, tváří, jako by se jí těch dvacet let dusivé „normalizace“, které následovaly v srpnu 1968 po převálcování pražského jara ruskými tanky, vůbec, ale vůbec netýkalo.
Přitom musel každý, kdo tady v oněch letech žil nebo dospíval, dýchat tu atmosféru permanentní přetvářky a studu z vlastního ponížení. Těch, kteří si nenechali zlomit páteř, byla jen hrstka. Ostatní drželi ústa a krok. A část z nich se, údajně „kvůli dětem“ ale hlavně kvůli vlastní kariéře, sešikovala pod totalitním praporem.
V roce 1989 měla komunistická strana Československa přes milion a půl členů a zhruba 200 tisíc kandidátů na členství. Po 17. listopadu z nich většina zahodila partajní legitimaci do první popelnice, kterou potkali. Dějiny začaly pádit a na nějaké sebezpytování nebyl údajně čas. (…)