Petr Vizina. Ranní úvaha.
Natočeno 2023. Premiéra 27. 2. 2023 (ČRo 3 Vltava) v cyklu Ranní úvaha.
Lit.: Vizina, Petr: Petr Vizina: Co se stát mělo, nestalo se. In web ČRo 3 Vltava, 27. únor 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Co se stát mělo, nestalo se, co nikdo nečekal, přišlo.“ Tímhle konstatováním končí ve Stavovském divadle okouzlující hudební představení Bakchantky o svobodě a síle třeštících divoženek, které starověký dramatik Euripidés nechal rejdit po kopcích.
Ambiciózní thébský král Pentheus chce své říši zachovat řád a klid. Při pokusu zkrotit bakchantky podle rozumu a tradičních hodnot ženy Penthea roztrhají na kusy.
Divadelní tvůrci hrají vabank, riskují odmítnutí. Diváctvo ustrojené, jak se do Národního divadla sluší, sleduje zábavu na způsob popového muzikálu. Dionýzos, bůh erotického dusna, tu připomíná funkového zpěváka Prince. Toho, který svou nejkrásnější milostnou píseň pojmenoval „Chtěl bych být tvou kámoškou“. Mladý bůh je sebejistý, troufalý a zábavný, Pentheova vláda pevné ruky nakonec ochabne, Dionýzos se směje.
Tak trochu kabaret, tak trochu karneval jako na Prague Pride, oči přecházejí nad tou podívanou na jevišti. „To, co se zákonům vzpírá, neštěstím končívá vždy,“ zní věštba varující před porušením věčných pravidel, podpírajících klenbu samotného kosmu.
Friedrich Nietzsche, filosof Evropy konce 19. století, vinil Euripida, autora Bakchantek, z neporozumění toho, co je na mladém a frivolním bohu Dionýzovi ve skutečnosti tragické. Zdánlivě protikladné a výlučné skutečnosti jsou totiž ve skutečnosti komplementární, doplňují se jako dvě strany jedné mince, Nietzsche mluví o „protilehlých živlech“. Smyslný král majálesu Dionýzos a proti němu vážný Pentheus, střet v ději Bakchantek nelze vykládat jen jako zábavnou komedii o večírku, který chtěl nerudný vládce pokazit.
Nietzsche nebyl zajímavý jen jako kritik organizovaného náboženství své doby. Přišel na základě starověké dramatiky se dvěma protikladnými principy, apollinským a dionýským. První, apollinský princip, představuje člověka toužícího rozlišovat co je nebo není rozumné, co je proporční, co je vkusné, přiměřené nebo krásné. Ten druhý, dionýský, je částí člověka toužící po vzrušení, při kterém jsou všechny meze a hranice jen pohledem z letadla kamsi dolů na zem. (…)