Anna Beata Háblová. Ranní úvaha.
Natočeno 2022. Premiéra 21. 7. 2022 (ČRo Vltava, 4 min.) v cyklu Ranní úvaha.
Lit.: Háblová, Anna Beata: Anna Beata Háblová: Já, stadion. In web ČRo 3 Vltava, 21. červenec 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kůže mi praská a z mých betonových paží mi rostou břízy a plevel. Jsem oblečený do grafiti a mechu, rez a izolace ze mě tečou jako pot. Omítkou se sesypávám, dlaždicemi se hroutím do sebe. Z oplechování už je jen závoj, který ze mě vlaje. Stále jsem ale rozkročený mohutným a elegantním podloubím na temeni Strahovského kopce. Tribuny jsou jako paže, kterými objímám devět fotbalových hřišť.
Za chvíli mi bude sto let a vím skoro jistě, že nikdo na světě nemá větší náruč než já. Nikdo jiný ze stadiónů neví, jaké je to ujmout se čtvrt milionu lidí.
Kolik už jsem toho viděl. Všesokolské slety, na které se na svém koni Hektorovi jezdil dívat sám T. G. Masaryk, československé spartakiády, kde jsem organizovaným poskakováním mladých lidí v jednotných úborech rozkvetl jako louka, nebo koncert skupiny The Rolling Stones, jehož frontman se mě ptal, jestli někoho miluju, popřípadě jestli jsem neviděl jeho holku, že jí prý hledá. Zažil jsem ale horší věci, než jen tesknícího Micka Jaggera, který podle všeho tu slečnu hledá dodnes. Byl jsem zneužit pro shromáždění Židů před transportem, viděl jsem Němce připravené pro odsun z Čech. Zoufalstvím jsem se nemohl ani hnout. Bezmoc mě bodala jako teď vyčnívající výztuž. (…)