Vyšlehání pomlázkou má podle tradice přinést zdraví. Že vás ale namol opilí spolužáci seřežou pomlázkou tak, že máte modřiny, zdraví dozajista nezajistí. Komentář připravila Johanna Nejedlová.
Natočeno 2022. Premiéra 15. 4. 2022 (ČRo Rádio Wave, 5 min.).
Lit.: Nejedlová, Johanna: Pomlázka: Hody hody bez pohody, zato s traumatem. In web ČRo Radio Wave, 15. duben 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Moje matka rozhodně není feministka. Pomlázku ale doma nepovolovala a povedlo se jí mne od ní zcela uchránit. Až do mých deseti let. To jsme se s kamarádkou rozhodly si pomlázku uplést a vydat se na vsi u babičky na koledu.
Bylo to velké zklamání. Krom toho, že nás od každých druhých dveří vyhnali, protože jsme holky, a ty přece nekoledují, což bylo ponižující, nedávala smysl ani říkanka Hody hody doprovody. Co je to ty doprovody? Žádná zábava nebylo ani samotné šupání. Ať už na nás vystrkovaly zadek holčičky, dospělé ženy nebo babičky, cítily jsme se u té celé procedury vlastně trapně.
O historii pomlázky se toho ví velmi málo. Samotné slovo může pocházet od omlazení, ale podle etymologů je také možné, že jde spíš o „mlází“ tedy houštinu mladých výhonků rostlin. Říká se, že nějaká forma pomlázky byla součástí pohanských tradic spojených s oslavou jarní rovnodennosti, reálné historické záznamy ale chybí. Existuje jedna zmínka ze 14. století o tom, že se dívky a chlapci šlehali mladým proutkem. Další záznamy jsou až z 20. století.
Naši předci nejspíš vůbec neběhali s pomlázkami po vesnici a nikoho dnešním bezduchým způsobem nemlátili. Podle etnologa Petra Janečka by celý zvyk pravděpodobně úplně zanikl, kdyby u nás od konce 40. let minulého století nepanovala snaha vymýtit křesťanské tradice. Propaganda vyzdvihla pomlázku a kraslice, aby upozadila ukřižování Ježíše a zmrtvýchvstání. (…)