Podcastová série ČRo Plus nabízející pronikavý spisovatelský pohled na náš svět změněný válkou na Ukrajině. Připravili Pavel Vondra a Daniela Vrbová.
Čte Magdaléna Borová (2), Petra Bučková (3, 4, 7, 9), Pavel Batěk (8).
Natočeno 2022. Premiéra 1. dílu 24. 3. 2022 (ČRo Plus, 5:05 h.; 24 min.); 2. dílu 25. 3. 2022 (ČRo Plus, 9:34 h.; 26 min.); 3. dílu 28. 3. 2022 (ČRo Plus, 24 min.); 4. dílu 30. 3. 2022 (ČRo Plus, 9:34 h.; 25 min.); 5. dílu 1. 4. 2022 (ČRo Plus, 9:33 h.); 6. dílu 4. 4. 2022 (ČRo Plus, 9:34 h.); 7. dílu 6. 4. 2022 (ČRo Plus, 9:34 h.; 24 min.); 8 dílu 8. 4. 2022 (ČRo Plus, 9:34 h.; 25 min.), 10. dílu 13. 4. 2022 (ČRo Plus, 9:34 h.; 25 min.).
Repríza 5. dílu 15. 4. 2022 (ČRo Plus, 12:34 h.); 1. 8. 2022 (ČRo Plus, 8:34 h.), 7. dílu 16. 4. 2022 (ČRo Plus, 12:33 h.); 2. 8. 2022 (ČRo Plus, 8:34 h.); 6. dílu 18. 4. 2022 (ČRo Plus, 12:33 h.). 3. dílu 17. 4. 2022 (ČRo Plus, 19:33 h.).
Obsah: 1. Milan Uhde: Život na sopce – 2. Marie Iljašenko: Kyiv Calling – 3. Anna Beata Háblová: Na dně Azovského moře. – 4. Petra Hůlová: Na co nepřišla řeč – 5. Kateřina Tučková: Epitaf – 6. Emil Hakl: Zpráva z konce března – 7. Petra Dvořáková: Ukrajinské matky – 8. Ondřej Macl: V nebesích s prostřeleným srdcem – 9. Jakuba Katalpa: Válka – 10. Lenka Elbe: Konstrukce alegorického vozu.
Lit.: Vondra, Pavel – Šabata, Petr: Za svobodu musíme ručit nejen pohodlím, ale i vlastní krví, píše Milan Uhde v první epizodě série Střepy. In web ČRo Plus, 24. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Přesně měsíc po ruské invazi startují na Plusu Střepy – spisovatelský pohled na svět rozbitý válkou na Ukrajině.
V první epizodě uslyšíte autora divadelních i rozhlasových her, disidenta a signatáře Charty 77 Milana Uhdeho. Napsal úvahu a nazval ji Život na sopce.
„Ruská armáda přepadla Ukrajinu. Ruský vůdce přitom zveřejnil požadavky odůvodněné údajným zabezpečením státu. Spočívaly v návratu evropských poměrů před rok 1997. Nutno počítat s tím, že nás zkusí zbavit bezpečí mocensky. Přepadení sousední země hraje úlohu zkušebního precedentu. Naše spojenecké svazky provází opětovné poznání, že za svobodu musíme ručit nejen pohodlím, ale i vlastní krví,“ píše Milan Uhde.
V následném rozhovoru se ho Daniela Vrbová ptá, nakolik mu dnešek připomíná rok 1968 a tehdejší okupaci Československa, zda by jel – a v roli politika se Uhde rovněž po roce 1989 zhostil – do Kyjeva jako Petr Fiala, jaká slova máme volit v popisu války…
Střepy – vnímavý spisovatelský pohled na svět otřesený válkou na Ukrajině. Začínáme ve čtvrtek 24. března v čase 5.05 – Milan Uhde čte svůj text Život na sopce a odpovídá na otázky Daniely Vrbové. V pátek Marie Iljašenko. (…)
Lit.: anonym: Bolí mě každé vysklené okno v mém městě, píše česká spisovatelka ukrajinského původu Marie Iljašenko v sérii Střepy. In web ČRo Plus, 25. březen 2022 (článek). – Cit.: Svůj pohled na svět rozbitý válkou na Ukrajině nabídne ve druhé epizodě česká spisovatelka ukrajinského původu Marie Iljašenko. „Jedna z prvních věcí, na kterou se mě lidé ptají, je, zda je moje rodina v pořádku. Odpovídám, že na Ukrajině zůstali jen vzdálení příbuzní a přátelé – a že jsou všichni naživu. Úlevně vzdychají, protože nevědí, že teď vnímám jako svou rodinu všechny Ukrajince.“ (…)
„Nevědí, že sice spím a jím, protože kdybych přestala, tak bych tím nikomu neprospěla. Ale bolí mě každé vysklené okno v mém městě. Když vidím zuhelnatělou televizní věž, cítím to v kostech a šlachách a žilách. Konečně vím, co je to psychosomatika,“ dodává spisovatelka Marie Iljašenko (…)
Lit.: anonym: Tohle jen tak něčím zahladit nelze, popisuje v sérii Střepy pocity z ničení životů i staveb na Ukrajině Anna Beata Háblová. In web ČRo Plus, 28. březen 2022 (článek). – Cit.: „Od prvního dne jsem to sledovala až trochu nezdravě, potom jsem si to už musela zakázat, protože mě to opravdu až téměř paralyzovalo. Nedokázala jsem pracovat a myslet na nic jiného,“ popisuje Anna Beata Háblová svou zprostředkovanou zkušenost s válkou na Ukrajině v rozhovoru pro sérii Střepy. Nyní si prý informace z válečné zóny dávkuje. (…)
„Jsme v tom boji všichni. Kdyby člověk zůstal v paralýze, tak tu válku prohrává. Je s tím potřeba nějak bojovat a neztrácet naději a víru v to, že to dobře dopadne.“
Na válku se navíc dívá nejen jako spisovatelka, ale také jako architektka a těžce nese nejen ztráty na lidských životech, ale i obrovské ničení městské zástavby i některých ukrajinských památkově chráněných objektů. (…)
Lit.: Šabata, Petr: Petra Hůlová: Dnešní vlna solidarity mě těší a zároveň děsí. In web ČRo Plus, 30. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Mě ta dnešní vlna solidarity zároveň těší a děsí. Protože jde ruku v ruce s obrovskou euforií – a vzpomeňme si na podobné euforie v minulosti. Většinou po nich přišla kocovina, vystřízlivění,“ varuje Petra Hůlová, která pro sérii Střepy napsala povídku Na co nepřišla řeč. Je to jiný pohled na uprchlíky z Ukrajiny.
„Nastupovat na euforickou vlnu mně není vlastní. Protože se to pojí – a nechci, aby moje slova vyzněla špatně – s určitým intelektuálním nebo emočním kýčem… Celé je to citlivý, choulostivý, potenciálně nebezpečný terén, který dnešní jednoduchý mediální narativ hodně zplošťuje,“ popisuje spisovatelka v rozhovoru s Danielou Vrbovou své vnímání současné situace. (…)
Lit.: Vrbová, Daniela: Petra Dvořáková: Myslím na každou matku, která ztrácí svoje dítě. Mateřský strach asi nic nepředčí. In web ČRo Plus, 6. duben 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Spisovatelka Petra Dvořáková myslí ve své úvaze pro sérii Střepy na ukrajinské matky, jejichž synové a dcery teď bojují za Ukrajinu. „Matka vždy potřebuje chránit svoje dítě. Pokud ne, není tam něco v pořádku. Myslím na každou matku, která ztrácí svoje dítě,“ říká spisovatelka. A co matky ruských vojáků, kteří napadli Ukrajinu? „Neumím si představit, jak by se to v člověku, v matce mohlo přepnout, aby si řekla, že jí stojí za to, aby její syn byl na straně agresora.“
„Myslím, že mateřský strach nic nepředčí. O strachu mých synů se mi mluví těžko. Asi tam bude strach o život a taky strach o svobodu, o to, v čem můžeme žít,“ říká Dvořáková.
O svého syna se spisovatelka strachovala zejména v době, kdy byl těžce nemocný, a srovnává svoje tehdejší pocity s tím, co dnes prožívají ženy s dětmi, když utíkají před válkou.
„Když jdete s dítětem na dlouhou léčbu, taky nevíte, jak dopadne. Bude to trvat třeba dva roky. Jdete do nejistoty, do naprosto neznámého prostředí. To je paralela s tím, co zažívají ukrajinské rodiny. I v té nemocnici vám vznikne paralelní domov, ve kterém musítě žít, zvládat každodennost, vytvořit si tam svůj mikrosvět,“ porovnává s tím, že být v dočasném domově a v napadené zemi mít část rodiny, je ovšem daleko horší.
„Člověk je nesmírně adaptabilní. To je velké plus pro tyto těžké situace,“ poukazuje. (…)
Lit.: anonym: Ondřej Macl: Chcete pomáhat Ukrajincům? Ptejte se jich, co opravdu potřebují. In web ČRo Plus, 8. duben 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Začátek války na Ukrajině zastihl Ondřeje Macla na cestě mezi Českem a Anglií. „Ačkoliv se Spojené království politicky účastní sankcí proti Rusku, tak pro lidi je válka mnohem dál a tolik ji neprožívají jako my,“ tvrdí básník, spisovatel a také sociální pracovník. „Je skvělé, že se děje solidarita,“ říká o tom, jak lidé v Česku pomáhají příchozím z Ukrajiny. Připomíná ale, že jiným uprchlíkům – z Blízkého východu – se tolik nepomáhá. (…)
Lit.: kac – Vrbová, Daniela: Lenka Elbe: Svět už nebude jako dřív. I psát už teď musím jinak. In web ČRo Plus, 13. duben 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Spisovatelka, scenáristka a reklamní textařka Lenka Elbe pro sérii Střepy napsala úvahu Konstrukce alegorického vozu. Na současné válce ji zajímá rovina ruské propagandy, která prezidentu Vladimiru Putinovi zajišťuje podporu lidí pro pokračování invaze. „Na jakých lžích bylo možné vytvořit sílu, která podporuje tuto agresi,“ upřesňuje. Všímá si, že důležité je při vytváření takové propagandy najít a označit nějakého vnějšího nepřítele.
„Když máte nepřítele, který pro vás může být hrozbou, posilujete tím moc. A když průběžně odstraňujete ty, kteří by vám mohli říkat, že to nehrozí, pak už vás těžko něco zastaví.“
Tenhle recept fungoval i v dobách Sovětského svazu, za stalinistických čistek, a dokonce i v hitlerovském Německu. Narážky na druhou světovou válku a německý nacismus jsou přitom důležitou součástí i v současném ruském narativu o válce na Ukrajině.
Při takzvané denacifikaci Ukrajiny, kterou Rusko chce oficiálně válkou přivodit, se pozoruhodně pracuje s podobou nacismu, která jako by se za skoro osmdesát let, jež uplynuly od konce druhé světové války, vůbec nezměnila. (…)
Lit.: Hůlová, Petra: O nové autocenzuře. In web iLiteratura, 25. 3. 2022 (článek). – Cit.: Český rozhlas Plus si pro chystaný podcast Střepy objednal u deseti českých autorek text na ukrajinské téma v libovolném žánru. Text se mi nepsal lehce: formu bylo sice možno svobodně zvolit, ale obsah byl, co se názoru týče, nově de facto diktován zákonem. Za veřejné schvalování útoku na Ukrajinu dnes hrozí až tříleté vězení.
O nové autocenzuře
Příslušná autocenzura, jež cenzuru vždy nutně provází, zcela jistě neznamená pouze „ne“ schvalování Putinovy „mírové operace“, kterou samozřejmě považuji za zvěrstvo, ale káravě vztyčený prst varující před každým narativem, jenž nekopíruje onen mainstreamový; jako ve hře na „přihořívá, přihořívá, hoří“. Autocenzura totiž nikdy netabuizuje pouze zakázaná slovní spojení, ale připomíná spíš dopravní značku „slepá ulice“ varující myšlení: zde to raději rovnou otočte, pokud si nechcete komplikovat život.
Zatímco cenzura je redaktorčin fix začerňující v textu konkrétní slovní spojení, věty či odstavce, autocenzura, jež se jí přirozeně snaží předejít, kastruje celé clustery asociací a myšlenek, jež by nás teoreticky mohly do oné slepé uličky zavést. Cenzura je zpětná, avšak autocenzura je preventivní, což je přesně to, co dává cele vyvstat její hrůze.
Ve zkratce shrňme. Argument, že si o Putinově politice nemyslím nic dobrého, je irelevantní nejen proto, že oním zákazem otvíráme Pandořinu skříňku dalších potenciálních zákazů, které by příště mohly platit i pro váš názor, ale také proto, že buď mohu myslet a říkat (nejen jako autorka), co chci, anebo se stávám intelektuálně (i umělecky) impotentní. „I svoboda má v demokratickém právním státě své limity,“ vyjádřil se k věci státní zástupce Stříž a na první pohled to zní pochopitelně. Ale jen do chvíle, než slovo „svoboda“ nahradíme souslovím „svoboda myšlení“. Protože v okamžiku, kdy myšlení oddělíme od veřejného projevu, jsme rovnýma nohama zpátky ve dvojí morálce Československé socialistické republiky, kdy se něco jiného říkalo a něco jiného myslelo zcela běžně a celá desetiletí po revoluci jsme to měli za nehoráznou minulost.
A ono je to zpátky, říkám si při psaní povídky pro Plus. Hlavním hrdinou je ukrajinský uprchlík, ožralý Voloďa, zcela jistě žádný mediální prototyp. A sama sebe se ptám, zda s tím v rádiu nenarazím. A pak si říkám: co kdyby se v povídce vedle Volodi objevil také sympatický mladík, toho času ruský tankista, vášnivě oddaný Putinovi a žijící pro jediný cíl: vrátit Ukrajinu za každou cenu do oné trojjediné rusko-bělorusko-ukrajinské náruče společného národa, kam dle něj historicky patří, jak se dočetl v eseji Ob istoričeskom jedinstvě ruskich i ukrajincev (O historické jednotě Rusů a Ukrajinců), který fasoval spolu s tisíci dalších vojáků s sebou do války na Ukrajinu.
Jednalo by se v případě, že by se vypravěčka od názoru onoho tankisty jednoznačně nedistancovala a navíc jevila znaky autorčina alter ega, o protizákonný text, kterým by si koledovala o tříleté vězení? Hlavou mi ještě stihne problesknout myšlenka, že masové fasování lhostejno jakého eseje svědčí o zcela jiném vztahu ke slovu, a odkudsi z hloubi mé duše vytryskne průvan sympatií s kulturním kódem světa, kde se jazyk těší důležitosti, o jakou v našem světě dávno přišel, než se ozve ohlušující výstřel. Patří cenzorovi ve mně; metafyzickou pažbou mě bezohledně zahání zpátky na značku.
Nakonec stačilo mnohem méně než postava sympatického proputinovského tankisty, kterou jsem raději preventivně vzdala. Povídka totiž v rádiu vyvolala dlouhou interní výměnu názorů mezi redakcí a právním oddělením kvůli vulgarismům. Těžko říci, zda kamenem úrazu byla postava zdravotní sestry v charkovské porodnici „s rozmrdaným ksichtem“, jak o ní ve svém opileckém monologu hovoří postava Volodi, či sousloví „čuráci, machři přes selfíčka“, jímž Voloďa označuje bezzubě proukrajinské Evropany. Případně výraz „malomocní negři“, kterým ukrajinský uprchlík vyjadřuje, jak podle něj vidíme zde v Čechách jeho spoluobčany.
Jediné, co mě k tomu na závěr napadá, je, že ona dvojí morálka pod kuratelou zákona, kterou jsme v Česku po letech ve vztahu k Rusku s takovou slávou resuscitovali, a nepochopení, co to je literatura, respektive neochota dostát tomu zcela automaticky a za každých okolností alespoň ve veřejnoprávním médiu, se napájejí ze stejného pramene zbabělosti a pokrytectví.
Lit.: Koubová, Kateřina: Nová knížka, která vznikla z podcastové série ČRo Plus – Střepy. In web ČRo Plus, 4. červen 2022 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zdánlivě nenápadný čínský román Otevřít za dvacet let, v něm se významný čínský spisovatel Ťia Pching-wa vrací ke svému nejznámějšímu dílu Padlá metropol, které v Číně způsobilo pozdvižení a vysloužilo si zákaz. Moderuje Karolína Koubová.