Zuzana Válková. Komentář.
Natočeno 2022. Premiéra 13. 2. 2022 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Válková, Zuzana: Zuzana Válková: Rámuj, nebo skončíš v rámu, který se ti nebude líbit. In web ČRo Plus, 13. únor 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je tomu právě osm dní, co skončil provoz očkovacího centra na pražském hlavním nádraží, ale prostor, ve kterém měsíce sídlilo, se člověku překvapivě špatně hledá. Bylo tam vůbec? Otrhaný polep a prosklené dveře, za kterými úřadovala usměvavá dobrovolnice a mladý lékař na vozíku, vypadají, že jimi přinejmenším 20 let nikdo neprošel.
Čas se v pandemii natahuje, zastavuje i trhá. Někdo už tu a tam opatrně vyhlásí finále – a nám nezbývá než vyhodnotit, jak velkou taktickou chybu uděláme, když mu budeme věřit.
Pokud však na myšlenku o konci více než dvouletého martyria přistoupíme, dá se ve fantazii udělat ještě krok dál: představit si, jak si o ní jednou budeme vyprávět. Je-li historie způli umělecká disciplína, jak tvrdí někteří klasikové, můžeme si s příběhem, který máme v živé paměti, zkusit trochu hrát. I s vědomím, že opravdovým historikům z toho bude tikat v oku.
Není to totiž samoúčelné duševní cvičení. Praktická zkušenost praví, že obvykle stačí počkat přibližně půl roku od chvíle, kdy se ve veřejném prostoru něco stalo, a pak je možné tvrdit o té události naprosto cokoliv. O tom, jestli se nová verze ujme, rozhoduje u nezanedbatelné části publika jen to, jak nahlas ji opakujeme a jestli nám u toho rudnou uši. Pokud by tedy pandemie skončila zrovna dnes, jak se za ní budeme ohlížet 13. srpna roku 2022? (…)