Jan Němec. Ranní úvaha.
Natočeno 2021. Premiéra 26. 3. 2021 (ČRo 3 Vltava, 4 min.) v cyklu Ranní úvaha.
Lit.: Němec, Jan: Jan Němec: Budiž ti vlny lehké. In web ČRo 3 Vltava, 26. březen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tuto neděli to bude přesně osmdesát let, co si Virginie Woolfová oblékla kabát, do kapes dala kameny a poté vstoupila do řeky, jejíž jméno zní českému uchu úzkostně: do řeky Ouse. Nad hlavou jí hučí bombardéry druhé světové války, uvnitř hlavy se rozpíná bolest a už zase se tam ozývají ty hlasy, které ji přivádějí k šílenství.
Kabát nasává vodu, těžkne, proud ji strhává. Zanedlouho už se Virginiiny vlasy splétají s říčními chaluhami a vytřeštěné oči patří na hnědé nebe zatížené masou vod.
Spáchala sebevraždu utopením a její nejvybranější próza nese název Vlny… Nedávno jsem se k ní vrátil. Woolfová zde představuje šest postav. Představuje? – jak umělohmotně to zní! Woolfová zde opatruje šest postav, tři muže a tři ženy, šest přátel, kteří střídavě hovoří o světě a svém místě v něm. Vlny tak připomínají téměř kolektivní biografii. Jako by zde už tolik nešlo o jednotlivé životy, ale o médium života, ve kterém se individualita rýsuje jen dočasně, jako vlny na povrchu moře. Ve skutečnosti je všechno jen voda.
Kapitoly uvozují interludia, v nichž sledujeme slunce na jeho pouti nad mořem. Řekl bych, že nikdo se v próze nepřiblížil výtvarnému impresionismu jako Woolfová. Na symbolické rovině pracuje s poutí slunce a lidským životem. I ten vystupuje nad obzor, dosahuje svého zenitu a poté klesá, až nastane noc. Ale zajímavější je něco jiného. Jako impresionisté zrušili konturu ve prospěch barev a světla, vzdává se Woolfová ve své próze lineárních linií. Neboť se však literatura nemůže zříci své intelektuální povahy zcela, barva a světlo se zde vyjevují jinak než na plátnech Moneta či Cézanna. (…)