V USA se protestuje za rovná práva. Jak jsme na tom s rasismem v Česku? Komentář připravila Johanna Nejedlová.
Natočeno 2020. Premiéra 9. 6. 2020 (ČRo Rádio Wave, 5 min.).
Lit.: Nejedlová, Johanna: Black Lives Matter znamená, že záleží i na životech Romů. In web ČRo Radio Wave, 9. červen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: O rasismu v USA teď mluví celý svět, Afroameričané se v ulicích dovolávají svých práv. V Česku ale rasismem trpíme také. Na rozdíl od USA ale není součástí veřejné debaty. Je skrytý, dlouhodobý a veřejnost ho má pod kůží tak hluboko, že se ho často ani nepokouší skrývat. Týká se především Romů a Romek.
Před pár dny se mě po dlouhé době kamarádka zeptala, jak se mi žije v Česku, když vlastně nejsem bílá. Na tuhle otázku často odpovídám, že bez problému. Ve skutečnosti nevím. Nikdy jsem nic jiného nezažila, na spoustu věcí jsem si prostě zvykla. Čas od času zaslechnu nějaký nepříjemný komentář vyslaný mým směrem. „Tu černou sem nepouštějte,“ kdysi pronesla uklízečka v bance, kam jsem se pokoušela vejít chvíli před otvíračkou. Sem tam zaslechnu nějaké nepříjemné poznámky na adresu migrantů nebo muslimů, které utrušují spolucestující v tramvaji, přestože nejsem ani migrantka, ani muslimka.
Komentáře na Facebooku ve stylu, že jsem černá špína nebo že mám táhnout zpátky do Afriky, kde jsem ve skutečnosti byla jen jednou na dovolené v Maroku, považuji za standard. Co mě ale uvádí do rozpaků víc, je neurčité jednání, u kterého si nikdy nejsem jistá – jsou ti lidi rasisti, nebo mají jen špatný den? Vzpomínám si, jak mi při prohlídce jednoho bytu začal správce vysvětlovat, že v Praze je spousta lepších bytů. A ve skutečnosti měl pravdu, ten byt byl příšerný. O co mu ale šlo? Věčně na mě někdo zírá, v Písku si na mě jedna paní přišla sáhnout. (…)