. Komentář.
Natočeno 2019. Premiéra 23. 7. 2019 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Jůn, Jan: Jan Jůn: Ve středu začne Johnsonovo podivné premiérství. In web Čro Plus, 23. červenec 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Po úterním zvolení dvěma třetinami členů strany, tedy čtvrťprocentem britských voličů, kterým poděkoval nic neříkajícím projevem, se ve středu odpoledne ujme vlády bývalý londýnský primátor a neúspěšný ministr zahraničí Boris Johnson.
Uprostřed funkčního období parlamentu tak začne v důsledku brexitáři vynucené rezignace Theresy Mayové jeho podivné bezprecedentní premiérství, o které vždy velmi cílevědomě usiloval.
Čtvrtina procenta britských voličů tedy schválila Johnsonův program odchodu z Evropské unie za každou cenu a do 31. října, včetně možného kolapsu ekonomiky za absence dohody.
Jakoby konzervativci nevěděli, že to je to téměř nemožné stihnout a ignorovali, co bude, když se to nepodaří. Většina členstva jej obdivuje coby charismatického a optimistického vůdce, jiní – včetně většiny Britů – jej považují za egoistického tlučhubu a prospěcháře bez smyslu pro diplomacii a klíčové detaily, které prý nedokáže řešit.
Parlament navíc odejde do září na prázdniny – bez ohledu na napětí s Iránem, nynější britskou smutnou námořní slabost a náhlé spolehnutí na Evropu – a na delší dovolené bude i vedení unie. Kdyby šlo o změny Mayové dohody, mohly by se třeba podařit. Johnson ovšem říká, že chce dohodu novou či odstranění pro Iry a unii klíčové „irské pojistky“ a na to nebude dost času.
Kampaň populistického vymývání mozků
Chce to navíc na pozadí sněmovní většiny pouhých tří hlasů a ty nejspíš ztratí v doplňovacích volbách ve Walesu a po možných odchodech poslanců ze strany a pak bude menšinové vládnutí těžké.
Nehledě na vnitřní opozici rezignujících ministrů financí, spravedlnosti, mezinárodního rozvoje, dvou náměstků a možná i dalších. Ti všichni nechtějí podepsat Johnsonův závazek odejít i bez dohody a někteří dokonce raději hodlají „v zájmu země“ hlasovat s opozicí pro vyjádření nedůvěry nové brexitářské vládě a svrhnout jej a on je tak v celkově horší situaci než byla Mayová.
Ano, demokracie občas klopýtnou, jako Británie před třemi lety v referendu, kde rozhodovaly – i Johnsonovy – nepravdivé skutečnosti a nesplnitelné sliby a rozhodla se opustit oboustranně výhodný svazek evropských zemí. Bohužel navzdory globálnímu sjednocování států v obchodních blocích, v éře rostoucí hegemonie Číny na euroasijském kontinentě a za zjevného novodobého stěhování národů.
Třicítka xenofobních ultranacionalistů tak završila kampaň desetiletí populistického vymývání mozků občanů a využila k odstrašení dožívajícího federalistického proudu uvnitř unie. Zmanipulovali tak tradičně umírněné konzervativce, nyní tvrdící, že brexit musí být, navzdory možné ztrátě proevropského Skotska a časem i Severního Irska.
Sir Alan Duncan, náměstek ministra zahraničí i za Johnsona, který urovnával jeho průšvihy, napsal nyní v rezignačním dopisu Mayové, že bylo tragédií její vlády, že jí dominoval temný mrak brexitu, který znemožňoval Británii, aby se stala dominantní intelektuální a politickou silou ve světě. K tomu však Boris Johnson přijímat gratulace určitě nebude.
Autor je komentátor Českého rozhlasu