. Komentář.
Natočeno 2019. Premiéra 18. 7. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty .
Lit.: Vávra, Jan: Jan Vávra: Realistický krok Realistů. In web ČRo Plus, 18. červenec 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Rozhodnutí vedení strany Realistů nechat své členy hlasovat o rozpuštění strany dokládá nelehký úděl nacionalistů v současné Evropě. Realisté vznikli před třemi roky v době všeobecné víry v celkové vítězství nacionálních stran napříč celou Evropou.
Evropská unie měla podle těchto prognóz skončit s diktátem neschopných a od lidu odtržených bruselských elit, s nebezpečnými sny o dalším sjednocování a vrátit se ke společenství silných národních států, spojených ekonomickými zájmy.
Realisté se sami označovali za pravicovou konzervativní stranu, mezi jejíž hlavní témata patřily národní zájmy, klasický model rodiny a bezpečnostní politika, což Evropská unie podle nich ohrožovala.
Jejich hlavní tvář, v Německu působící politolog Petr Robejšek, nemilosrdně tepal Evropskou unii za neschopnost a sociální inženýrství.
Ačkoli před volbami odhadoval volební potenciál svých Realistů dost nerealisticky na 20 %, v parlamentních volbách 2017 strana získala pouze 0,71 % a Petr Robejšek se zařadil mezi poněkud vyčpělé věrozvěsty lákající nespokojené a vystrašené občany na tvrzení, že před zmatkem globálního světa nás zachrání útěk do minulosti, za pevné hranice národních států.
Populisté s lidskou tváří
Dnes víme, že Evropské volby dopadly úplně jinak a že jestli někdo skutečně posílil, jsou to ekologicky zaměřené a liberální strany, které budou naopak usilovat o užší evropskou spolupráci. Nakonec projev nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von de Leyenové před evropskými poslanci vyzněl v tomto smyslu jednoznačně.
Kromě ochrany klimatu, kterou populisté všeho druhu odmítají, protože ohrožuje svobodu národního státu spalovat to, co je pro místní průmysl nejlevnější, jsou na pořadu dne sociální otázky, které bývají spojovány s větší evropskou integrací.
Nová předsedkyně komise zmínila třeba minimální mzdu ve všech zemích EU a úvahu o vyšších evropských daních pro velké společnosti.
Větší váhu by měl mít i Evropský parlament, což je opět něco, co populisté všeho druhu odmítají.
To samozřejmě neznamená, že by nacionalisté a nacionalističtí populisté zmizeli ze scény. V některých evropských zemí – jako je Itálie, Maďarsko nebo Polsko – naopak posilují. Jinde – jako třeba v České republice – byli nahrazeni populisty s lidskou tváří, kteří nestaví jen na národní výjimečnosti a slibují ráj úplně pro všechny.
Rozum (spíše) vítězí
Mimochodem Češi trpí v poslední době výrazným nedostatkem národních buditelů, vždyť boj za zachování národní identity musí vest politik, který sem doputoval až z Asie. Kdyby tu byl český národní vůdce podobný Donaldu Trumpovi, už by ho dávno poslal zpátky do Japonska.
Přes to všechno ve většině zemí Evropy vyhrávají zastánci víceméně racionálních řešení současných problémů. A nejedná se jen o takzvané staré země, stačí se podívat třeba na Slovensko. Existuje ale jedno specifické bojiště populistů s realitou globalizujícího se světa, a tím je Velká Británie.
Boj s populisty je vždy bojem s přitažlivými, lákavě znějícími marketinkovými hesly.
To nakonec dokázal již zmiňovaný Petr Robejšek, který svůj věhlas založil na dramaticky zjednodušených prognózách, díky kterým se na krátkou dobu stal miláčkem médií.
Proto bude užitečné sledovat, jak tento zápas racionálního uvažování a líbivých marketinkových hesel v kolébce demokracie nakonec dopadne. Na evropském kontinentu – jak se zdá – zatím rozum spíše vítězí. Bohužel o České republice to zatím tak úplně neplatí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu