. Glosa.
Natočeno 2019. Premiéra 2. 5. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Glosa Plus.
Lit.: Volný, Sláva: Sláva Volný: Marnost nad marnost. In web ČRo Plus, 2. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Každého asi občas přepadne pocit marnosti. Marnosti nad všedními rutinami i chaotickým plánem širého vesmíru.
Říkáme si – k čemu to vlastně všechno dělám? Co mě kromě plného močového měchýře nutí každé ráno vstát, nasadit pozitivně zapálený výraz s dlouhotrvajícím efektem úsměvu na rtech a po dobití baterek tekutými elektrolyty s kávovou příchutí vyrazit radostným přískokem vstříc očekávaným dobrodružstvím všedního dne?
A to je právě ono. Každý den fungujeme jako takové lidské dynamo, setrvačností plníme naplánované úkony a procesy. Ovšemže, každý den je na co se těšit, a jak se říká, jaké si to uděláš, takové to máš. Je pravda, že venkovní sychravá slota, kdy zima se nechce vzdát své vlády, v nás probouzí spíše ty negativní nálady o beznadějné budoucnosti.
A tak se navzdory tomu, jak moc zbožňujeme pivní sedánky s přáteli nebo ušlechtilé umělecké vernisáže, uzavíráme do svých malých depresivních bublinek, a jakmile doběhne odpočet pracovní doby, pelášíme domů s tím, že jsme si zase odškrtli jeden monotónní den neoblíbené roční sezony.
Ale co vlastně je první impuls, který nás nakopne, abychom v sobě zase probudili zvědavost a chuť do života?
Ze všech zákoutí dušičky
Kupodivu je to docela banální. Někdy stačí něco tak malého jako sluneční paprsek. Polechtá nás na tváři, zahřeje na špičce nosu a pak už jen mžouráme do slunce a cítíme tu euforii, která naplní celé tělo od konečků prstů až po uši a najednou máme pocit, jako by jsme se probudili z dlouhého spánku.
Už to skoro vypadá, že jsme se pomalu a plíživě došourali na práh jara, kde zima už klopýtá a jaro nás šťouchá do žeber, abychom zase sesbírali střípky elánu. Energie se přirozeně vlévá do žil a tak stejně jako je trendy jarní detox těla, možná ještě přirozenější by mělo být pročištění mysli.
Takový lehký průvan, kdy člověk vymete pavučiny ze všech zákoutí dušičky a srovná si myšlenky jako ponožky v šuplíku. Děravé vyhodit, užitečné zaštupovat a vyspravit a třeba si rovnou obléknout ty šíleně pestrobarevné s puntíky.
A co dál? Co takhle začít drobnostmi? Těmi, co dělají radost sami o sobě. Nezištně, neplánovaně, impulsivně a spontánně. Říká se tomu kouzlo přítomného okamžiku.
Takže až příště zase nastartujete plechovku na výlet nebo pracovní cestu, zkuste třeba jen tak vypnout navigaci a ztratit se v probouzející se krajině. Otevřete okénko, zpívejte si do rádia, nasajte vůni čerstvé mrvy. V místní Jednotě bezvýznamné vesničky si kupte zmrzku. Kdo ví, co bude za dalším horizontem? Snad na tom ani nezáleží, hlavně, když zůstaneme zvědaví.