. Komentář.
Natočeno 2019. Premiéra 4. 3. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Jelínek, Lukáš: Lukáš Jelínek: ČSSD a Zeman – italská domácnost. In web ČRo Plus, 4. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Sociální demokraté z průzkumů vyčetli, že voliči chtějí v politice vidět nové tváře prosazující osvědčený program. Podle toho se na víkendovém sjezdu zachovali.
Dali zelenou vedení, jež by šlo klidně označit za progresivistické, které však bude nastolovat a nově interpretovat tradiční program, založený zejména na vstřícné sociální politice pro seniory, zaměstnance, rodiny s dětmi, zkrátka pro ty nejslabší.
To, že ČSSD mládne, se dalo vyčíst i ze složení delegátů sjezdu. Přesto jedno z hlavních vystoupení na něm měl čtyřiasedmdesátiletý senior. Jmenuje se Miloš Zeman a je už šestým rokem českým prezidentem.
Překvapil tím, že slíbil sociální demokracii hlas ve volbách do Evropského parlamentu. To by za Sobotkovy éry neučinil, byť stranický program a směřování se nemění.
Přestože mu spíše než o dárek Hamáčkově týmu mohlo jít o varování jeho dosavadnímu oblíbenci Andreji Babišovi, jedná se o gesto, které je pro Lidový dům důležité. A to nejen proto, že bude mít ČSSD problém v eurovolbách uspět a každý hlas navíc se jí hodí.
Kdo s čím zachází, s tím také schází
Sociální demokraté vztahy se svým bývalým předsedou a premiérem, jenž ale pak dezertoval a založil si konkurenční Stranu práv občanů, odjakživa silně prožívají. Občas to působilo dojmem, že si Zeman na Hradě hraje s látkovými panenkami a provozuje rituály voodoo.
Také se spekulovalo o kartách s tvářemi Zemanových stranických nepřátel, které měly vzniknout poté, co nebyl v roce 2003 zvolen parlamentem za prezidenta republiky. Jisté je, že od té doby se začal chovat pomstychtivě a měl tendenci vymýtit své oponenty ohněm i mečem.
Nejprve si s ním italskou domácnost užili Vladimír Špidla a Stanislav Gross. Jejich nástupce Jiří Paroubek se pokusil o historický smír. Zemi oblétla fotografie ze Zemanovy chalupy v Novém Veselí, kde jej Paroubek navštívil. Byla zima, náledí a oba se dojemně podpírali a vedli za ruce. Harmonie jim dlouho nevydržela.
Nepochodil ani Bohuslav Sobotka. Též on se pokoušel zakopat válečnou sekeru, což v jistém okamžiku například stálo ministerské křeslo Jiřího Dienstbiera. O pár měsíců později na Sobotku mával prezident holí a snažil se jej vmanévrovat do demise.
Jan Hamáček se již druhým rokem situuje do role Zemanova sympatizanta, ačkoli jejich pohled na zahraniční i domácí politiku je diametrálně odlišný. Odměnou mu jsou Zemanem veřejně vyjádřené sympatie. V nastoupené cestě prezident pokračoval na sjezdu. Otírá se sice o modernisty a ministr zahraničí Tomáš Petříček je mu trnem v oku, leč považuje za vhodné nyní dávat ČSSD najevo svoji přízeň.
Bůh suď, co bude za pár pátků. Zeman je bytost mazaná a nevyzpytatelná. Sociálním demokratům dal například za úkol porazit Piráty, kteří mu momentálně leží v žaludku. Co udělá, když se jim to v evropských volbách nepodaří, což je ostatně dost pravděpodobné? Vytáhne pověstnou hůl na Hamáčka a začne dávat rozhovory o jeho neumětelství?
Říká se, že kdo s čím zachází, s tím také schází. Je nejvyšší čas, aby na pohasínající Zemanovu hvězdu sociální demokraté zapomněli. Zvlášť když je dnes reprezentují třicátníci a čtyřicátníci, kteří usilují o to, aby je třicátníci a čtyřicátníci také volili.
Mít úctu k prezidentovi ještě neznamená klanět se mu od rána do večera. Zvlášť když má Zeman mezi přáteli nejen Andreje Babiše, ale i takové kabrňáky jako Tomia Okamuru či Jaromíra Soukupa.
I když teď sociální demokracie z prezidentovy náklonnosti těží, měla by konečně přivyknout životu bez Zemana.