Petr Hartman. Komentář.
Natočeno 2019. Premiéra 24. 1. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Hartman, Petr: Petr Hartman: Vztah starostů ke stanu. In web ČRo Plus, 24. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ne každý starosta musí mít kladný vztah ke stanu. Nemyslím tím, že by dával na dovolené přednost ubytování v hotelu před pobytem v kempu.
Řeč je o politických stranách a hnutích. Konkrétně o STANu – tedy o Starostech a nezávislých.
Z názvu by se mohlo zdát, že každý nezávislý starosta je členem nebo alespoň sympatizantem tohoto hnutí. Není tomu tak.
Existují starostové, kteří jsou skutečně nezávislí. To znamená, že se uchází o přízeň voličů v komunálních volbách sami za sebe. Na nějaké kandidátce, kterou vedou a která nemá s politickými subjekty vůbec nic společného.
Najdou se starostové, kteří se sice označují za nezávislé, ale z různých důvodů se nechají napsat na kandidátku nějaké politické strany. V neposlední řadě máme v Česku starosty, kteří jsou závislí, protože jsou členy konkrétního politického subjektu.
Zaměnitelnost stran
Průměrného voliče to patrně příliš nezajímá. Možná je to pod jeho rozlišovací schopnosti. Asi vnímá starostu jako starostu. Nakolik tím může být zmaten, když se rozhodne jít volit, o tom neexistují tvrdá data.
Přesto Starostové a nezávislí mají dojem, že se na jejich značce chtěla přiživit konkurence. Konkrétně v hlavním městě a to ve volbách komunálních.
V nich se o přízeň občanů ucházeli Starostové pro Prahu. Tedy ne Starostové a nezávislí. Ti ostatně v metropoli kandidovali pod názvem Spojené síly pro Prahu. Přesto jim vadilo, že někdo jiný používá slova starosta. Přitom prvně jmenovaní neuspěli. Ani výraz starostové v názvu jim křesla v zastupitelstvu nezajistil.
Není divu, že Ústavní soud se na věc nepodíval optikou STANu. Obecně sice konstatoval, že je potřeba chránit průměrného voliče. Konkrétně před zaměnitelností volebních stran s politickými stranami a hnutími.
Zároveň dodal, že se to v případě pražských komunálních voleb nestalo. Zkrátka, když už někdo do názvu svého hnutí zakomponoval slovo označující všeobecně rozšířenou funkci, musí počítat s tím, že se může objevit i u konkurence. Pochopitelně ne v takové podobě, aby to mátlo voliče.
Například, kdyby se někdo rozhodl vyrazit do voleb pod hlavičkou Občansko-demokratických starostů, zkráceně ODS, určitě by mu to neprošlo. Neznamená to, že by však politická konkurence měla zapovězeno používat v názvu slova demokratický, nebo občanský, či starosta. Jen to nesmí zkombinovat takovým způsobem, aby bylo velmi obtížné rozlišit, kdo je kdo. To o názvech STAN a Starostové pro Prahu tvrdit nelze.