. Glosa.
Natočeno 2019. Premiéra 3. 1. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Glosa Plus.
Lit.: Binar, Ivan: Ivan Binar: Nutrie migrující. In web ČRo Plus, 3. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nutrie se rozhodly migrovat z Hrdlořez do Libně. Lidé si je pletou s bobry, jenže bobři kácejí stromy a mají placaté ocasy pokryté střešními taškami bobrovkami, proto jsou to bobři.
Nutriím trčí z huby žluté zuby, ocas mají lysý, okrouhlý a stromy nekácejí. Jejich předky přivlekl z Jižní Ameriky bílý muž; stahoval z nich kůži a zbytek snědl.
Některé uprchly do Hrdlořez, tam si vyhrabaly ubytování v březích Rokytky a začaly se rozmnožovat. Dnes už není po kožiších sháňka, nejsme přece pračlověk Janeček, abychom chodili ve zvířecí kůži. A nutrii ala králík už nenabízí žádná lepší restaurace.
Rokytka byla kdysi narovnána a zregulována, z říčky se stal kanál. V kanále nabrala voda rychlost, jako by se nemohla dočkat, až se vlije do Vltavy. Dneska je však žádoucí, aby voda zůstávala co nejdéle tam, kde je.
Do Hrdlořez přijely bagry a jiné zemní stroje a začaly Rokytku klikatit – vracet do původního stavu, což je rozumné. Děje se tak i jinde ve světě. Taky v Mnichově, v místech, kde to bylo možné, vrátili Isaře dřívější podobu. A hle, změna přilákala původní zvířenu i rostlinstvo a taky pán tvorstva se tam cítí mnohem lépe než před zklikatěním.
Z Libně nás nikdo nedostane!
Jenže nutriím v Hrdlořezích čilý pracovní ruch nesvědčil, bagry jim rozryly nory. Sbalily si tedy své saky paky, popadly mláďata a daly se na útěk, zachránit holé životy. Zbloudit nemohly, Rokytka je přivedla do Libně a tam se s nimi vlila do poklidného slepého ramene Vltavy.
Už si tu zvykly, v Libeňském ostrově našly zalíbení. S místními obyvateli – kačenami, lyskami, rybáři a zakotvenými čluny – si zjednaly modus vivendi, nepřekážejí si navzájem, lidé jim i sem přinášejí potraviny a mylně je pokládají za bobry. Jsou tu jako doma.
Ale co Hrdlořezy? Bagry už dávno odtáhly a Rokytka se klikatí líbezným kusem přírody, obrůstá rákosím a jiným přirozeným bejlím, voda se zklidnila, už se tak zbrkle nežene pryč, žáby kvákají, vážky poletují, klid a mír rozhostil se vůkol. Není čas vrátit se domů?
„Kdepak! To bychom musely do Jižní Ameriky, tam je domov nutrií. Co vás to jenom napadlo? Už jsme si tu zvykly. Z Libně nás nikdo nedostane! Ledaže by se i tady začalo bagrovat a nám nezbylo, než zachránit holé životy a táhnout dál: do Troje, do Klecánek, do Kralup… a třeba až do Hamburku.“