Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

5. 12. 2018

(Ne)kultura silničního provozu (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 0:15

. Glosa.

Natočeno 2018. Premiéra 4. 12. 2018 (ČRo Plus, 9:25 h.) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Pekárková, Iva: Iva Pekárková: (Ne)kultura silničního provozu. In web ČRo Plus, 4. prosinec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  V posledních pěti nebo šesti týdnech jsem měla příležitost znovu se seznámit s kulturou silničního provozu v České republice.

A to, jak říká jeden můj příbuzný, na vlastní volant. Přiznám se, že to byl docela šok.

Předtím jsem několik let jezdila především v Anglii. Kultura silničního provozu v Anglii je – málo platné – na světové špičce.

Teď stačila jediná cesta z Prahy do Broumova – a stala jsem se nedobrovolným svědkem snad všech osvědčených možností, jak zabít sebe i jiné. Vybržďování kamionu, který si dovolil předjet na dálnici kolegu.

Ovšem, zdržoval provoz (a zdržování provozu je na českých silnicích ten nejstrašnější zločin), ale – byl velký, dalo se předpokládat, že veze 20 nebo 30 tun, a kdyby řidič nestačil zareagovat, mohl z chlapíka v osobním autě, který se zařadil před něj a dupl na brzdu, nadělat prejt.

Jak se jezdí v Anglii, v USA, v Německu a v Malajsii

Stala jsem se svědkem houfného předjíždění každého, kdo jede o pět kilometrů v hodině pomaleji, než by se ostatním řidičům líbilo – na dvojité čáře, v mlze a drobném mrholení. A tak dál.

Nedlouho nato jsem – ve tmě a za mírného sněžení – jela v bezpečné vzdálenosti za kamionem, asi tak devadesátkou. O chlup rychleji, než by se mi na neznámé silnici líbilo, ale nechtěla jsem zdržovat provoz. Za mnou se objevil chlapík v SUV, jel půl metru za mnou se zapnutými dálkovými světly a troubil o sto šest.

„Co po mně chceš?“ ptala jsem se ho telepaticky. „Co mám udělat, abys toho nechal? Udělám, cokoli se ti zlíbí. Fakt.“ Ale nepřišla jsem na to, a tak jsme v téhle sestavě jeli dál a dál, dokud jsem nenašla vhodné místo k zastavení. Samozřejmě se do mě málem vyboural, když jsem vyhodila blinkr, ale operace se zdařila. SUV teď jelo metr za kamionem a troubilo, zatímco já jsem se mohla zavěsit do bezpečné vzdálenosti za něj.

Samozřejmě: na kulturu – nebo možná spíš nekulturu – silničního provozu, jaká se vyvinula v českých zemích, se dá zvyknout. Jsem zkušená řidička, koneckonců jsem taxikařila na dvou kontinentech a řídila auta na čtyřech, a tak jsem se po pár týdnech přestala děsit okamžiku, kdy zase budu muset usednout za volant.

Ale zajímalo by mě: jak je možné, že se v Anglii, v USA, v Německu nebo třeba i v Malajsii jezdí docela jinak? Většina aut jezdí povolenou rychlostí, řidiči striktně dodržují zipové pravidlo – a nezdá se, že touží zabít každého, kdo podle nich „zdržuje provoz“.
Víte to někdo?

 

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress