Ivan Hoffman. Komentář.
Natočeno 2018. Premiéra 19. 9. 2018 (ČRo Plus) v rámci cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Hoffman, Ivan: Ivan Hoffman: Sázka na bezejmenné. In web ČRo Plus, 19. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kandidatura Tomáše Petříčka na funkci ministra zahraničí naznačuje, že sázka na bezejmenné, kterou pozorujeme u nových protestních stran, se může stát trendem i v politických stranách tradičních, zavedených.
Kvalifikací Tomáše Petříčka není jeho studium, stáže, či asistování europoslanci. Především těží z toho, že v jeho třiceti sedmi letech zřejmě nebude handicapován nějakými kostlivci ve skříni.
Pokud v minulosti při obsazování prestižních funkcí hrálo roli, jaké má politik zásluhy, respektive čím může své straně ve vysoké politice prospět, dnes je prioritou, aby ji nepoškodil a tomuto požadavku nejlépe odpovídají straníci, kteří to ještě nikam nedotáhli a tím pádem se ani do ničeho nenamočili.
To, co v přímém přenosu sledujeme, je úpadek politiky jako řemesla. Nepřihlížíme konkurenci osobností, které si vychovaly politické strany tak, že se identifikují s jejich hodnotami a programem. Přihlížíme kariérnímu vzestupu úředníků, manažerů, připravených zúřadovat příslušnou agendu.
Volba bezejmenného manažera
Není úplně pravda, že u těchto politiků – manažerů nevíme, co od nich můžeme očekávat. Víme, že od nich lze čekat cokoli. Jsou to straníci nadstraničtí, univerzální a apolitičtí, kterým zřejmě patří budoucnost.
Zatímco setrvačně vnímáme politiku jako střet názorově, hodnotově či ideově vyhraněných politických stran, reprezentujících hlavní názorové proudy ve společnosti, hrají názory, hodnoty a ideje v politice stále menší a dnes už pouze periferní roli.
Politika se zredukovala na technologii moci, na politický marketing a strany už soutěží pouze o to, kdo bude zajišťovat servis pro nevolené elity, které díky svému bohatství drží reálnou moc.
To, že tradiční politická strana neobsadí ministerstvo zahraničí renomovaným profesionálem, přestože několik takových má, ukazuje na kolaps stranických struktur, stranické hierarchie, kterou vytěsnil klientelismus a protekce.
Paradoxem je, že má-li někdo zúřadovat tento úpadek politiky, volba bezejmenného manažera má vlastně logiku. Je dobře možné, že Tomáš Petříček to dá.