Ondřej Konrád. Komentář. Pelikánovi se nemohla líbit ochota hnutí ANO nechat se u moci podporovat komunisty.
Natočeno 2018. Premiéra 9. 4. 2018 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h).
Lit.: Konrád, Ondřej: Ondřej Konrád: Co mohlo otrávit Roberta Pelikána. In web ČRo Plus, 9. 4. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Robert Pelikán: „Moje rozhodnutí souvisí s politickým a ideovým zaměřením hnutí ANO jako celku“.
„Rozpory mezi tím, co si myslím, a tím, co si myslí většina mých kolegů v ANO, už pro mě nejsou přijatelné. Není to bezprostřední reakce na jednu věc, ale zralá dlouhodobá úvaha. Asi před měsícem jsem sdělil premiérovi, že už nemám zájem účastnit se další vlády.“
A ještě jeden citát: „Moje rozhodnutí souvisí s politickým a ideovým zaměřením hnutí ANO jako celku.“ To mimo jiné řekl ministr spravedlnosti Robert Pelikán ve víkendovém rozhovoru pro portál aktuálně.cz.
A připomněl, že v jeho odchodu z politiky a návratu k akademické dráze i do praktické advokacie nehrají roli rozpory s Andrejem Babišem, s nímž si naopak prý rozumí.
Jenže jestli jde o tak vážný Pelikánův nesouhlas s „ideovým zaměřením ANO jako celku“, pak se na tom zakladatel, šéf a podle leckoho dokonce „majitel“ hnutí nějakým způsobem podílet musí. Pokud nepřipustíme málo pravděpodobnou variantu, že ve skutečnosti nemá Babiš na příslušníky ANO a dění v něm větší vliv.
Zprvu loajální
Pelikán uvedl, že v jeho odchodu z politiky a návratu k akademické dráze i do praktické advokacie nehrají roli rozpory s premiérem a šéfem hnutí ANO, Pelikánovi se nemohla líbit ochota hnutí ANO nechat se u moci podporovat komunisty.
Konkrétnější důvody Pelikánova ústupu z politiky (v ministerském křesle ovšem zatím zůstává, protože vláda je v demisi a premiér tak nemá možnost instalovat nového ministra), ovšem neznáme, můžeme je jen hádat a sčítat.
Výsledek by byl možná dost výmluvný. Zatímco po nástupu do kabinetu, ve kterém Pelikán před třemi lety vystřídal Helenu Válkovou, nevypadal, že by mohl mít s hnutím ANO „ideové problémy“ a za předsedou stál pevně i ve vypjatých chvílích policejní reorganizace a hlavně při postupu kauzy Čapí hnízdo.
A přes určité výhrady (například výměna unesených pěti Čechů za Alího Fajáda, čímž přišly zkrátka Spojené státy, žádající vydání Libanonce kvůli obchodování se zbraněmi a napojení na teroristy), se ministr jevil jako rozumný a kompetentní politik.
Četné povolební kontroverze
Nicméně po říjnových volbách jakoby se cosi změnilo a Pelikána zaskočilo jak zvolení Tomia Okamury místopředsedou sněmovny i tušená ochota „dvojky“ hnutí Jaroslava Faltýnka nalézt společnou řeč s SPD, o kterém Pelikán mluvil naopak velmi příkře.
Také se mu nemohla líbit ochota hnutí nechat se u moci podporovat komunisty. Což signalizovalo sice dočasné, ale i hlasy ANO zapříčiněné předsednictví někdejšího příslušníka obuškového komanda Ondráčka komisi pro kontrolu GIBS.
A přestože Babiš s komunisty a SPD do vlády nepočítal a stále ještě nepočítá, užívat spojenectví s nimi se evidentně nevzdal. Pelikán musel mít i problém s Babišem vyjádřenou podporou prezidentské kandidatury Miloše Zemana a člověk si umí snadno představit, jak asi v soukromí hledí na nejbližší Zemanovy spolupracovníky.
A právě prezidenta si nepochybně rozhněval vydáním ruského hackera Nikulina do USA, ačkoli se Zeman vehementně bral za jeho deportaci do Moskvy. Přesto kauza Nikulin a prezidentova nevole (podle kancléře Mynáře Pelikán „zařadil náš právní systém na úroveň Bangladéše“) patrně ministra z politiky nevypouzí. Ostatně vydání Američanům nepochybně nejprve konzultoval s Andrejem Babišem.
Ten Pelikánovo rozhodnutí komentoval slovy, že je mu to líto a že v Pelikánovi hnutí ztrácí hlas městského intelektuála. Ale neučinil mnoho pro to, aby si ho udržel. Případné hlasy SPD a KSČM měly zřetelně větší váhu.