Ondřej Vaculík. Úvaha v autorské interpretaci o nové zemi a nových lidech osmdesát let po tom, co o něčem takovém snili v Čechách židé. Režijní spolupráce Alena Zemančíková.
Natočeno 2016. Premiéra 29. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.
Lit.: anonym: Ondřej Vaculík: Když Rezi pekla macesy a Modche hauzíroval. In web ČRo 3 Vltava, únor 2016 (článek). – Cit.: Úvaha v autorské interpretaci o nové zemi a nových lidech osmdesát let po tom, co o něčem takovém snili v Čechách židé. Esej Ondřeje Vaculíka odkazuje k humoristickým příběhům spisovatele Vojtěcha Rakouse, jejichž námětem je život českých židů počátkem 20. století. Autorovi jde však spíš než o židovskou problematiku o prostý lidský sen o lepším životě a také o podobu českého venkova, která mimochodem vystupuje mezi řádky těch dobromyslných příhod: v obci Brázdim poblíž Brandýsa nad Labem, odkud rodina Vojtěcha Rakouse pocházela, jsou proměny venkova i okolní krajiny spolu s proměnami života vidět.
Ondřej Vaculík začal publikovat své fejetony v samizdatových souborech v 80. letech 20. století. V téže době uvedl pod smyšleným jménem Ondřej Děd v divadle Orfeus divadelní hry Zedno a Ovčín a několik povídek. Po roce 1990 nastoupil do Literárních novin jako redaktor publicistických stránek a zástupce šéfredaktora. Tehdy se hodně věnoval ekologickým tématům (bylo období bourání Libkovic a dostavování Temelína). Vydal dvě prozaické knihy, Stavební deník a Jablko přešlé mrazem.
V roce 1999 odešel z Literárních novin a nastoupil do Českého rozhlasu. Dnes působí jako publicista a dokumentarista, je stálým spolupracovníkem stanice Vltava.