Co když Rusko napadne státy NATO? Jak odpoví Německo? Scénář a storytelling Antonia Beckermann, Carolina Drüten. Produkce Marvin Schwarz.
Hovoří Carolina Drüten, modrý tým: kancléř (Peter Tauber /CDU/), ministr obrany (Roderich Kiesewetter /CDU/), ministr financí Jörg Asmussen /dříve SPD/), ministr zahraničních věcí (Michael Roth /SPD/), ministryně vnitra (Irene Mihalic /Grüne/), předseda Federálního úřadu pro civilní ochranu (Christoph Unger), generální inspektor německých ozbrojených sil (Eberhard Zorn), mluvčí vlády (Christiane Hoffmann) rudý tým: šéf tajných služeb (Gerhard Conrad), ruský prezident (Alexander Gabuev, ve skutečnosti ředitel Carnegie Russia Eurasia Center), ruský vojenský velitel (Franz-Stefan Gady), ruský ministr zahraničních věcí (Arndt Freytag von Loringhoven). Mezinárodní role (digitálně propojené): generální sekretářka NATO (Oana Lungescu), americký ministr zahraničních věcí (Jeff Rathke), předseda Evropské komise (David McAllister), polský premiér (Bartlomiej Kot).
Natočeno 2026. Webová premiéra 1. a 2. dílu 1. 7. 2026, 3. dílu 8. 7. 2026, 4. dílu 15. 7. 2026, 5. dílu 22. 7. 2026 (Spotify – Die Welt). Více zde.
Obsah: 1. Deception /Täuschung/ (31 min.). – 2. Invasion /Angriff/ (39 min.) – 3. Emergency Powers (40 min.) – 4. Europe without America (39 min.) – 5. Moment of Truth (45 min.).
Lit.: Beckermann, Antonia – Drüten, Carolina: How Reality Caught Up with a German NATO Wargame. In web Welt.de, 1. 7. 2026 (článek). – Cit.: As NATO leaders prepare to gather in Ankara next week, a German public wargame conducted months earlier offers a glimpse of what Europe’s future security landscape might look like without firm U.S. leadership.
When NATO leaders meet in Ankara next week, they are expected to focus on a pressing question within the alliance: how, and how fast, Europe can shoulder the responsibility for its defense as the United States reduces its military role on the continent.
„It is happening“, Germany’s defense minister Boris Pistorius said in June, „and Germany will assume responsibility.“ He added that an „orderly transition“ was needed, „because nobody – including the Americans – should have any interest in seeing dangerous capability gaps arise as a result of a disorderly withdrawal that cannot be compensated for in a timely manner.“
Those capability gaps are at the center of the debate. While European governments are increasing defense spending and expanding military capabilities, many acknowledge that the continent will need time before it can replace key U.S. assets. The main concern is what happens if a major security crisis emerges before the transition is complete.
A public wargame simulating a Russian attack on Lithuania explored that question earlier this year, focusing on Berlin’s response. As Europe’s largest economy, NATO’s logistical hub for reinforcing the alliance’s eastern flank, and a country that has pledged to build the continent’s strongest conventional army, Germany would be expected to play a central role in such a crisis. (…)
Developed by the German media outlet WELT together with the German Wargaming Center at Helmut Schmidt University of the German Armed Forces, the wargame examined how Berlin would respond under pressure, whether it could assume a leadership role if American support proved uncertain, and which legal and political constraints would shape its choices.
By the end of the exercise, Russia had achieved its immediate military objective. Germany, meanwhile, remained focused on managing the crisis rather than altering its course, suggesting that its greatest challenge lay in the speed and nature of political decision-making.
One of the central variables in the wargame was the role of the United States. Set after a ceasefire in Ukraine, the scenario assumed a U.S. administration determined to avoid being drawn into another war in Europe. Represented by former U.S. diplomat and NATO official Jeff Rathke, Washington initially declined to discuss invoking NATO’s collective defense clause after Russian troops entered Lithuania.
Since then, the question of how quickly — and to what extent — the United States would become involved in a future European crisis has become more pressing. Washington is reviewing its military posture in Europe, plans to withdraw capabilities from NATO’s force model, and recently ended the rotational deployment of more than 1,000 U.S. troops in Lithuania without an immediate replacement. U.S. President Donald Trump said in April he was weighing whether to pull out of NATO, disgruntled with alliance members resisting his calls to join offensive operations in the war on Iran. (…)
Pozn.: What if Russia attacked NATO? How would Germany respond? And where are our weaknesses? We wanted answers. In a wargame, we simulate an attack on NATO’s eastern flank. Politicians, former military officials, and experts take on the roles of the German government for a day. A second team plays the Kremlin.
The wargame triggered an international debate. It’s the reason we decided to publish our results in English as well. In this five-part podcast, you’ll hear a simulation of a crisis that many European leaders hope will never happen. (anotace)
Lit.: Janda, Jakub: Česko jako ruská loutka – v očích německé armády. In Facebook, 19. 7. 2026 (status). – Cit.: Německý týdeník Die Welt a Wargame Center Bundeswehr University uspořádali simulaci počátku ruského vojenského útoku na státy NATO v baltském regionu.
Tyto válečné hry se pořádají proto, aby si vojenští plánovači a civilní analytici vyzkoušeli jednotlivé kroky a opatření v rámci celého eskalačního scénáře. Abychom byli lépe připraveni, když by nepřítel – tedy Rusko a Čína – opravdu zaútočil. Takže se hrají scénáře, které plánovači na naší straně považují za nejpravděpodobnější.
Nejsou to žádní amatéři – jednotlivé role sehrávají bývalí vysocí představitelé německé armády, diplomacie, nebo rozvědky.
Když se ruský tým v simulaci rozhodoval, koho v Evropě osloví jako své trojské koně nebo loutky, aby zablokovali společný alianční postup, obvykle to bývá jasné.
Slovensko, dříve Orbánovo Maďarsko. V této válečné hře němečtí plánovači hned navrhli i Česko.
Protože Babišovu, Macinkovu a Okamurovi vládu vnímají jako možného spojence Ruska v takhle existenční krizi, kdy půjde o přežití jednotlivých evropských národů.
Takže za půlrok vládnutí nás tato koalice dostala na dno.
Naši nejbližší spojenci veřejně říkají, že v případě války zvažují, zdali český stát nebude dělat pro nepřítele.
Najdete to ve čtvrtém díle série (…).