Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Host: Jaroslav Mareš, badatel a novinář. Kde se v něm vzala touha přicházet na kloub záhadám? Který z případů byl v jeho praxi nejnáročnější? A existují tajemství, za jejichž oponu nelze nahlédnout? Moderuje Jan Večeřa.

Natočeno 2025. Premiéra 27. 9. 2025 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Václav Žmolík pro vás objevuje místa a lidi, které stojí za to znát. Tentokrát hovoří Jiří Bartoloměj Sturz z Kosmonos na Mladoboleslavsku.

Natočeno 2025. Premiéra 27. 9. 2025 (ČRo 2 Praha, 15:04 h.).

Novinář a dokumentarista Jiří Pasz, oceněný titulem Cestopis roku 2024 za knihu Páchat dobro, přináší silné příběhy z krizových oblastí světa. Ukazuje, že lidskost a odvaha se dají najít i v těch nejtěžších podmínkách. Jaké to je vracet se domů po měsících strávených v místech plných bolesti? A co se od lidí v extrémních podmínkách můžeme naučit my tady? Moderuje Štěpán Pokorný.

Natočeno 2025. Premiéra 27. 9. 2025 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:06 h.).

Lit.: Kroc, Vladimír – opa: Páchat dobro není tak snadné, jak by se mohlo zdát, říká novinář Jiří Pasz, jehož kniha se stala cestopisem roku. In web ČRo 1 Radiožurnál, 27. 9. 2025 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: „Fascinují mě lidé, kteří ani v nejtěžších podmínkách neváhají páchat dobro, jakkoli těžké to je,“ říká novinář, cestovatel a expert na mezinárodní rozvoj Jiří Pasz, jehož kniha o lidech, kteří pomáhají druhým i sobě, získala Cenu Hanzelky a Zikmunda. V čem ho inspirovali hrdinové z Vietnamu, Kambodži nebo Ugandy? (..)

František Čuňas Stárek, badatel Ústavu pro studium totalitních režimů a bývalý disident. Prošel si jako chartista a člen undergroundu vězením, pak spoluzakládal dnešní BIS a teď ho čeká povýšení do hodnosti brigádního generála. Jak František Čunas Stárek vnímá současnou podobu komunismu, která se u nás vyskytuje pod různými značkami? A jakou roli by měla hrát historie a paměť národa v bezpečnostní strategii státu? Ptát se bude Barbora Tachecí.

Natočeno 2025. Premiéra 27. 9. 2025 (ČRo Plus, 10:33 h.).

Lit.: Tachecí, Barbora – esta: Stárek Čuňas: Studentům říkám, aby si nenechali sáhnout na svobodu internetu. Jinak prohráli. In web ČRo Plus, 27. 9. 2025 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Prošel undergroundem i normalizační šikanou. Stal se symbolem svobody, po revoluci pomáhal stavět polistopadovou kontrarozvědku a dnes historicky mapuje komunismus a jeho dopady. „Svoboda je entita, bez které se nedá být,“ je přesvědčený František Stárek zvaný Čuňas, kterému se 28. října na návrh vlády dostane uznání v podobě generálské hodnosti.

„Václav Havel mě v roce mých 50. narozenin chtěl povýšit na generála, ovšem tehdy byl předsedou vlády Vladimír Špidla (tehdy ČSSD) a ten mě povýšit na generála nechtěl,“ vzpomíná Stárek. „Myslím si, že nyní trochu taky pomohlo, že jsem v současné chvíli předsedou nezávislého orgánu Poslanecké sněmovny pro kontrolu všech tajných služeb.“ (…)

Hosty pořadu jsou: Eva Hudečková a Václav Hudeček, Jiří Pavlica a klavírista Lukáš Klánský. Moderuje Aleš Cibulka.

Natočeno 2025. Premiéra 27. 9. 2025 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.). Repríza 1. 8. 2026 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

O umění čekat. Z vlastních rešerší připravila Eliška Závodná.

Natočeno 2025. Premiéra 1. dílu 27. 9. 2025 (ČRo 3 Vltava, 10:15 – 11:00 h.), 2. dílu 25. 10. 2025 (ČRo 3 Vltava, 9:15 – 10:00 h.); 3. dílu 8. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 9:15 – 10:00 h.); 4. dílu 29. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 9:15 – 10:00 h.) v cyklu Víkendová příloha.

Obsah: 1. Celý náš život je spojen s čekáním, buď na něco čekáme my, nebo někdo očekává něco od nás? čekání je půl našeho života. Může být strašné, otravné nebo nádherné. Margarethe von Sydow a její Knížečka o čekání. O čekání nečinném i činorodém, o čekání zbytečném i nadějném, o čekání trpělivém.

2. Čekám, tedy jsem? Čekání je neodmyslitelně spojeno s časem, čas utrácíme, čas šetříme. A jak čas vnímáme? Malá procházka historií měření času. Hodiny, nikoliv parní stroj jsou nejvýznamnějším nástrojem epochy industrializace. K čekání patři trpělivost a vytrvalost. Jako když bájná Penelopé dvacet let čekala na Odyssea, zmítaná pocity naděje i pochybností. A co teprve „nejvěrnější“ pes na světě, Hačiko.

3. Čekárny. Především ty nádražní, které se staly symbolem „dlouhého“ 19. století. Železnice, zásadní dopravní prostředek moderny. Jak nádraží a nádražní čekárny proměňovaly svět. Měnily barvu i podobu každodenního života. Čekárny jako jeviště velkých i malých osudů. Čekání a moc. Nechat čekat – setrvalé „předprávo“ každé moci. Dnes, stejně jako kdysi. Když císař Jindřich IV. putoval do Canossy.

4. Snění je štěstí, čekání je život. Čekání jako zapomínané, mizející „umění“. Dlouhá chvíle jako nesnesitelné nekonečno, ale také jako užitečný souputník čekání. Dlouhá chvíle a vynálezci i objevitelé, kteří ji dovedli zužitkovat. Čekání a chvála pomalosti. Klagenfurt a jeho Spolek pro zpomalování času. Advent a kouzlo vánočního čekání.

Lit.: Závodná, Eliška: Fenomén čekání. Příspěvek ke studiu nekonečna a zpomalování času. In web ČRo 3 Vltava, 27. 9. 2025 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Buď na něco čekáme my, nebo někdo očekává něco od nás… Hodiny otálíme, rádi odkládáme nepříjemné a příjemného se zase nemůžeme dočkat. Jak zrychlit čas a zkrotit netrpělivost.

Čtyřdílný cyklus o podstatě čekání, časomírách, čekárnách i nekonečnu. (…)

Reportáž ze setkání v Jaroměřicích nad Rokytnou připravila Alena Blažejovská.

Nastudovalo Brno v roce 2025. Premiéra 27. 9. 2025 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 22 min.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Co mají společného baron Haas, lvice Micimaus a lesní samotářka Anna Pammrová? In web ČRo Brno, 27. 9. 2025 (článek). – Cit.: Poslechněte si fejeton Milana Mundiera Svérázný porcelánový baron, reportáž Aleny Blažejovské ze setkání v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde si příznivci připomněli Annu Pammrovou, a poslední díl dramatizovaného cyklu Beethovenova 4 by mohla vyprávět – a taky vypráví. Anna Mrázková jej věnovala brněnskému krematoriu. (…)

Na první pohled představují „porcelánový baron“ Jiří Haas (1876-1945), který sídlil na hradě Bítově, a spisovatelka, překladatelka a filozofka Anna Pammrová (1860-1945), která obývala lesní samotu u Žďárce na Tišnovsku, naprosto odlišné světy. Shodují se jen v roce svého úmrtí. Tyto odlehlé osobnosti měly přímo protichůdný životní styl.