Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Břevnovský klášter je prvním mužským benediktinským klášterem v Čechách. Leží na polovině cesty mezi Pražským hradem a Bílou horou. Založili ho 14. 1. 993 pražský biskup Vojtěch a český kníže Boleslav II. Podle legendy se název kláštera odvozuje podle břevna, které leželo ve studánce, u níž se Boleslav s Vojtěchem setkal. Zřízením vlastních domácích klášterů se Čechy těsněji začlenily do západokřesťanského civilizačního okruhu, a současně se staly nezávislejšími na německých sousedech. Jedním z významých opatů břevnovského kláštera byl Jan Anastáz Opasek, jehož paměti si poslechneme v Historii Plus.

Natočeno 2024. Premiéra 30. 3. 2024 (ČRo  Plus, 17:33 h.).

Hostem je zpěvák a skladatel Ivan Hlas. Bude mu sedmdesát a raduje se z nového LP. Muzikant Ivan Hlas hraje už dvacet let se stejnou kapelou a nehodlá na tom nic měnit. Čím to, že jeho trio tak funguje? A jak vzpomíná na Petra Šabacha? Moderuje Vladimír Kroc.

Natočeno 2024. Premiéra 30. 3. 2024 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:06 h.).

Hosté: Petr Kolečko, Aneta Vignerová, Michal Suchánek, Xindl X. Moderuje Aleš Cibulka.

Natočeno 2024. Premiéra 30. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

S Tomášem Mazalem do Bystřice u Benešova po stopách existenciální povídky Bohumila Hrabala Kain z roku 1949. U příležitosti 110 výročí spisovatelova narození připravil Miloš Doležal.

Natočeno 2024. Premiéra 30. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 10:00- 11:00 h.) v cyklu Víkendová příloha.

Málokdy bylo v tak krátkém období vystavěno tak velké množství sakrálních staveb jako během prvního desetiletí 20. století v (dnešním) Ústeckém kraji. A každý kostel, kostelík, kaple či chrám má svůj příběh… Některé z nich vypráví Jana Davidová Kracíková.

Natočeno 2024. Premiéra 1. dílu 30. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 9:20 – 10:00 h.), 2. dílu 13. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 9:35 – 10:15 h.); 3. dílu 20. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 10:20 h.); 4. dílu 4. 5.2024 (ČRo 3 Vltava, 10:20 h.); 5. dílu 8:55 h.); 6. dílu 1. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 9:20 h.); 7. dílu 8. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 10:20 h.); 8. dílu 22. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 8:40 – 9:20 h.) v cyklu Víkendová příloha.

Obsah: 1. Duchcov, Hrob, Třebenice – dotyk secese; evangelické obce, saské peníze i architekti. – 2. Dva velkolepé chrámy ve Varnsdorfu a dva sokové; jubilejní kostel k oslavě panování císaře Františka Josefa v Rybništi. – 3.  Evangelické kostely – sv. Pavla v Ústí nad Labem a Ježíšův v Trmicích; katolické neobaroko na Střekově a secesní prvky v předlickém Kostele sv. Josefa.  – 4. Stavěno ve jménu poděkování, lásky a obdivu. Rodinná Kaple sv. Václava rodiny Sochorů; Kostel sv. Šimona a Judy v Zabrušanech; Kostel Neposkvrněného početí panny Marie v Dubí. – 5. Červený kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Teplicích-Trnovanech; Kostel sv. Petra a Pavla Církve československé husitské a Evangelický kostel Krista spasitele Litoměřice. – 6. Funkcionalistický kabát nosí modlitebny i půvabné zvoničky: Církev československá husitská, Sbor Dr. Karla Farského v Lounech; Husovy zvonice zvonice v Lenešicích a Pnětlukách. – 7. Katolické kostely mariánské: Jména Panny Marie v Děčíně-Bynově a Navštívení Panny Marie v Povrlech; kostel „míru a svobody“ zasvěcený sv. Josefovi ve Vaňově. – 8. Stopy meziválečné avantgardy v druhé půli 20. století: Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Teplicích, městské části Šanov; kostel z Českého Boratína na Volyni v československé Chotiněvsi; barokní freska ze zrušeného panského špitálu v Duchcově.

– říká Marie Caltová, která se divadelnictví věnovala neuvěřitelných padesát let. Narodila se v březnu 1944 v plzeňské umělecké rodině. Vystudovala obor Teorie divadla na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a zpočátku působila jako kritička v pražském Scénografickém ústavu. Už tehdy začala spolupracovat s plzeňským divadlem J. K. Tyla jako lektorka a posléze jako dramaturgyně činoherního souboru. Vedle toho pracovala i jako lektorka divadelních seminářů a porotkyně řady ochotnických oblastních i celostátních divadelních přehlídek. Medailonek u příležitosti neuvěřitelného životního jubilea nositelky Ceny Vendelína Budila a ceny Svazu českých divadelních ochotníků Marie Caltové, připravila Tamara Salcmanová.

Natočeno 2024. Premiéra 30. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 8:50 – h.) v cyklu Víkendová příloha.

„Hříchy jsou naprosto nekreativní a zlo je tupé a temné. To, co je kreativní, je dobro, protože je roztančené, jiskřivé a pestré,“ říká Marek Orko Vácha, římskokatolický kněz, biolog, pedagog, spisovatel a skaut. S novinářkou Renatou Kalenskou vydávají knihu rozhovorů s názvem Když za nás netahá Bůh kaštany z ohně. „Připadám si jako porodní bába přerodu člověka,“ říká o svátosti smíření. Moderuje Renata Kalenská.

Natočeno 2024. Premiéra 29. 3. 2024 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Host: Jan Kačer, režisér a herec. Jak moc v jeho životě platilo Ibsenovo „byl silný, chránily ho ženy“? Proč bylo v Kačerových režiích tak významným tématem pátrání po zrodu dobra a zla? A o čem jsou dnes jeho setkávání s diváky v Malostranské besedě? Moderuje Zuzana Maléřová.

Natočeno 2024. Premiéra 29. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.). Repríza 30. 8. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Ivan Dérer byl zapomenutým československým politikem, vězněm tří režimů, které u nás vládly ve dvacátém století. Připravil Jan Sedmidubský.

Natočeno 2024. Premiéra 29. 3. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.; 24 min.) v cyklu Archiv Plus.

Lit.: Sedmidubský, Jan: Ivan Dérer: Ministr i vězeň ve službách Československa. In web ČRo Plus, 29. březen 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Většina jeho rozhlasových promluv vznikla ve druhé polovině 30. let. Tehdy byl Ivan Dérer na vrcholu moci – v několika prvorepublikových vládách působil jako ministr unifikací, školství a spravedlnosti. Nebyly to vysloveně silové resorty, ale Dérer si v nich odpracoval své. Zasloužil se například významně o stavbu nových škol na Slovensku. Mnozí mu měli za zlé, že zároveň dbal na sekularizaci školství. S dramatickým podzimem 1938 v politice skončil.

Ivan Dérer měl svým původem i vzděláním našlápnuto ke kariéře advokáta, který své schopnosti mohl uplatnit ve všech částech tehdejší monarchie – v Budapešti, Praze nebo Vídni. Absolvent prešpurského gymnázia se poté, co vystudoval v Budapešti práva a pak působil v Galantě a v Bratislavě, se už před první světovou válkou profiloval jako stoupenec spolupráce s Čechy. (…)