Marie Foltýnová je vedoucí oddělení Správy veřejné plastiky Galerie hlavního města Prahy: „Debata o kvalitách umění pozdního socialismu u nás není u konce. Potřebujeme promyslet, jak se dívat na autory, jejichž díla jsou kvalitní, ale zároveň šlo o lidi, kteří byli poplatní komunistické ideologii. Řekla bych, že generaci, která socialismus zažila, připomínají tato díla jejich žitou realitu. Lidé mladší generace mají odstup a jsou kritičtí,“ říká. Jak si veřejnost představuje čisté sochy a jaké jsou reálné možnosti pravidelné údržby stovek sousoší a plastik? Jaké je ocitnout se uvnitř slavného sousoší? A proč „zámečky lásky“ ničí Karlův most? Moderuje Petr Vizina.
Natočeno 2024. Premiéra 16. 1. 2024 (ČRo Plus, 22:05 h.; 24 min.). Repríza 16. 7. 2024 (ČRo Plus, 22:05 h.; 24 min.).
Lit.: Vizina, Petr: Nelezte na sochy. Před rekonstrukcí jsem byla uvnitř Husova sousoší a polilo mě horko. In web ČRo Plus, 16. leden 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Pomník svatého Václava na Václavském náměstí v Praze od Josefa Václava Myslbeka patří mezi nejznámější díla v zemi. „Zajímavé je, že je kotvená jen na dvou bodech, přitom traverzy, na kterých je ta socha kotvená do architektonického podstavce, jsou pouze na přední a zadní noze koně,“ říká Marie Foltýnová, vedoucí Oddělení správy veřejné plastiky Galerie hlavního města Prahy.
„Socha byla už několikrát restaurovaná, protože ta tíha, která se na tyto body snáší, například způsobila roztrhání odlitku. Proto byla v 60. letech zadní noha koně opravovaná. Dokonce byla obnažená i vnitřní konstrukce, a i to je důkaz, že jde o Myslbekovo unikátní dílo jak technicky, tak technologicky,“ dodává v pořadu Hovory.
Foltýnová často trhne, když vidí, jak lidé sedí nebo i lezou na sochy a sousoší.
„Byla jsem uvnitř našich velkých soch i v pomníku Jana Žižky na Vítkově, který tedy nepatří do naší správy. Také uvnitř svatého Václava, kde to nebezpeční nebylo tak vysoké. Ale když jsem už před víc než deseti lety byla v útrobách Husova pomníku na Staroměstském náměstí, udělalo se mi špatně,“ popisuje.
Jde o rozsáhlé dílo Ladislava Šalouna z roku 1915, odhalené k 500. výročí Husova upálení.
„Pamatuji, jak na tom sousoší při oslavách nějakého mistrovství, při velké národní události, sedělo mnoho až desítek lidí, další šplhali po celém plášti pomníku. A když jsme na začátku restaurování do něj vstoupili, polilo mne horko.“
„Zjistili jsme, že jednotlivé odlitky, díly, které jsou uvnitř spojené manžetkami, a ty pak sešroubovány železnými šrouby, na které naposledy sahal Šaloun a jeho dělníci, tak tyto šrouby po téměř sto letech zmizely. Už to byla jen oxidovaná rez. A ty spoje opravdu visely jen na vnější roztepané vrstvičce bronzu, který tyto švy pokrývá. Takže soudržnost sousoší už ani tehdy nebyla dobrá, takže tam mohlo dojít opravdu k velkému neštěstí.“
„A tyto odlitky váží od několika stovek kilogramů až po tuny,“ doplňuje Foltýnová. Zároveň varuje, aby lidé opravdu na žádné sochy a jiná umělecká díla nevylézali. (…)