Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Připravila Karolína Antlová.

Na téma nemluvicí lidé s autismem hovoří Zuzana Masopustová.

Připravilo Brno v roce 2023. Premiéra 6. 6. 2023 (ČRo Brno, 18 min.) v rámci cyklu Host Dne na Moravě.

Lit.: Antlová, Karolína: Najít způsob, jak komunikovat. S psycholožkou Zuzanou Masopustovou o nemluvících dětech s autismem. In web ČRo Brno, 6. červen 2023 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: O světě nemluvících dětí s autismem podle brněnské psycholožky Zuzany Masopustové víme velmi málo právě proto, že nám o svém světě neumí říct. „Můžeme se to dozvídat od těch, kterým se později podařilo tuto bariéru nějak protnout. Buď se u nich řeč rozvinula, nebo se našel jiný způsob komunikace,“ doplňuje psycholožka s tím, že za tím ale obvykle byla velká podpora jejich okolí.

Dnes jde o dospělé, jejichž okolí kdysi věřilo, že někde uvnitř mají intelekt mnohem větší, než to navenek vypadá. Zároveň ale nikdo z odborníků podle Masopustové neví, jestli ty děti, které komunikační bariéru neprolomily, jsou na tom se svým intelektem jinak, nebo jsou na tom jinak právě jen z hlediska svého okolí, které jim neumí pomoct najít komunikační cestu.

Nemluvící děti s autismem a jejich rodiče to v českém vzdělávacím systému i v oblasti odborné podpory nemají jednoduché. Podle psycholožky Zuzany Masopustové se totiž většinově systém nesnaží do světa těchto dětí nahlédnout. „Dominantně zůstáváme přesvědčeni, že když nám dítě selhává v každodenních záležitostech, selhává v komunikaci, selhává v testech intelektu, tak tam ten intelekt prostě není, a zacházíme s ním jako s dítětem s poruchou intelektu,“ doplňuje. (…)

Jitka Pánek Jurková vedla pět let České centrum v Bruselu a je přesvědčená, že umění a kultura jsou mocnou zbraní diplomacie. Není ale kultura jen vznešeným nátěrem politického pragmatismu? Jakou roli hraje umění nebo kultura v praktické politice? Moderuje Petr Vizina.

Natočeno 2023. Premiéra 6. 6. 2023 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Host: Eva Čejková, podnikatelka a moderátorka. Co považuje ve svém životě za největší úspěch? Vzpomene si na nějaké perličky z moderování? A splnila nedávná pouť do Santiaga de Compostela její očekávání? Moderuje Barbora Chuecos.

Natočeno 2023. Premiéra 6. 6. 2023 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Když si mladý český skladatel Bedřich Smetana psal deník, nazval ho Tagebuch, podepsal Smetana Friedrich a své zápisky si po celá léta vedl v němčině. I to je nejspíš důvod, proč vycházejí až nyní. Rozsáhlou publikaci o více než 730 stranách, vydalo v roce 2022 Národní muzeum v Praze. Smetanovy zápisky kouzelně zachycují skladatelovo dospívání i rané období jeho tvorby. V pořadu Ex libris ji představí Milena Štráfeldová.

Natočeno 2023. Premiéra 6. 6. 2023 (ČRo Plus, 20:05 h.; 24 min.).

Lit.: Štráfeldová, Milena: Náš „nejčeštější“ skladatel Bedřich Smetana psal své studentské deníky německy. In web ČRo Plus, 6. červen 2023 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Na tuto knihu si čtenáři počkali téměř půl druhého století. Teprve nyní totiž vycházejí studentské deníky skladatele Bedřicha Smetany z let 1840 až 1847. K vydání je připravila kurátorka pražského Muzea Bedřicha Smetany Olga Mojžíšová spolu s Tomášem Bernhardtem ze Západočeského muzea v Plzni. Rozsáhlou publikaci o více než 730 stranách vydalo v roce 2022 Národní muzeum v Praze.

„Já, Bedřich Smetana, narozený v Litomyšli 1824 2. března v úterý v 10 hodin ráno, měl jsem otce Františka Smetanu pivovarským sládkem a moje matka byla Barbora Smetanová, rozená Lynková,“ poznamenal si 1. května roku 1840 šestnáctiletý student Bedřich na samém začátku svého deníku. (…)

Rozhlasový portrét dirigenta, hudebního režiséra a jedné z vůdčích osobností olomouckého rozhlasu po roce 1949. Hovoří klavíristka Věra Lejsková, úryvky čte herec Moravského divadla Olomouc Josef Bartoň. Připravil a režii má Michal Bureš.

Připravila Olomouc v roce 2023. Premiéra 6. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 21:15 – 23:00 h.; 106 min.).

Lit.: Bureš, Michal: Dirigent Miloš Konvalinka: Olomouc – místo mé radosti. In web ČRo 3 Vltava, 6. červen 2023 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.:  Miloš Konvalinka (1919-2000), rodák z Nového Města na Moravě, dirigent a zapálený hudební redaktor, se stal jednou ze zakládajících osobností rozhlasového vysílání v Olomouckém kraji. To bylo slavnostně zahájeno v neděli 9. ledna 1949 v 8:00 hodin znělkou na motivy hanácké lidové „Daleká šeroká je cesta po Holomóc“.

Konvalinka, sám z muzikantské rodiny, vystudoval brněnskou konzervatoř. Vzpomíná: „Taktovka se stala mým osudem už v roce 1945, kdy jsem začínal coby korepetitor s Bizetovou Carmen, a samostatně nastudovanou Madame Butterfly, to bylo v Praze, ve Státní opeře. Pak jsem odešel do opery v Ústí nad Labem a v Košicích. Roku 49 mi nabídl místo šéfa Karlovarský symfonický orchestr, který byl znám už z dob první republiky přímými rozhlasovými přenosy svých lázeňských a promenádních koncertů. Po válce měl víc než mezinárodní složení – vedle členů bývalého Německého lázeňského orchestru v něm hráli taky repatrianti ze Zagrebu, z Argentiny, někteří až z Hongkongu. Měl jsem tam i několik českých Vídeňských filharmoniků. To byla neuvěřitelná škola.“

Do Olomouce ho i jeho manželku Hanu, operní pěvkyni, přivedla nabídka dirigentského místa v Moravské filharmonii. Po dvou letech však Konvalinka zjišťuje, že se s uměleckým šéfem filharmonie Františkem Stupkou neshodnou, a odchází do pobočky Československého rozhlasu v Olomouci. Na stálé pracovní místo ho roku 1951 přijímá ředitel Alois Rečka, novinář a básník – společně vytvoří nejeden rozhlasový pořad. Coby hudební redaktor se Konvalinka zaměří jak na natáčení snímků MFO, tak snímků v podání sólistů, sboru a orchestru MDO (dříve Státního divadla Oldřicha Stibora). Natáčí také hanácký folklór a estrádní hudbu. Těch snímků se dochovaly tisíce. Některé jsou než svědectvím doby, jiné se dají dodnes bez ostychu vysílat.

O rozhlasové práci Miloš Konvalinka říká: „Je jisté, že práce při natáčení zvýšila můj respekt k detailu a že mi dala mnoho pro zvukovou představu celku díla, ale zásadní rozdíl mezi prací v nahrávacím studiu nebo na koncertním pódiu nevidím. Vždyť při natáčení nebývá o moc více času než při přípravě veřejného koncertu. Rozdíl je pouze v tom, že při práci pro rozhlas chybí kontakt s obecenstvem, tedy se zcela specifickou součástí přispívající k celkovému výkonu orchestru i dirigenta. Mikrofon mně přesto učaroval.“ Do Olomouce i do Ostravy zval Konvalinka přední sólisty nejen z Moravy a Slezska, ale z celého Československa. Častým hostem bylo také klavírní duo Věry a Vlastimila Lejskových. Vzniká vzácná nadregionální symbióza umění a rozhlasové tvorby, natáčejí se snímky Benjamina Brittena či Daria Milhauda, které jsou následně posílány autorům do Anglie a Francie, kde jsou vysoce ceněny. (…)