Emil Hakl. Rozmarné léto v zahradní restauraci Šlechtovka. Povídka z knihy Konec světa. Připravil Dominik Mačas. Účinkuje Ondřej Brett. Režie Tomáš Soldán.
Nastudovala Olomouc v roce 2023. Premiéra 24. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.). Repríza 14. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas, Dominik: Jedno odpoledne, Vzpomínka na Ozzyho, Trainspoking a další povídky pražského ahasvera Emila Hakla. In web ČRo 3 Vltava, 14. srpen 2024 (článek). – Cit.: Pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař, živil se jako textař v řadě reklamních agentur i jako novinář. Všechny své nabyté zkušenosti bohatě zúročuje ve svých knihách a sám i přiznává, že píše hlavně o sobě. (…)
Ačkoliv v širší známost vešlo Haklovo jméno teprve v souvislosti s jeho prózami, jeho literární začátky spadají už do 80. let. Oficiálně Emil Hakl debutoval v roce 1991 a to jako básník sbírkou Rozpojená slova. O deset let později mu vyšla druhá sbírka Zkušební trylky z Marsu.
„Je to moc divný, když čtyřicetiletej chlápek píše poezii?“ svěřuje se v hospodě na konci 90. let kamarádovi Václavu Kahudovi. „To už se musí mít člověk pořádně rád, to musí nastat masivní egoistická hysterie, aby to mohlo pokračovat. Takovýhle sebestředný hovado ze sebe a sám sobě dělat nebudu, ale co budu dělat, to nevím.“ Kahuda mu připomíná jeho tisíce zážitků, neskutečných historek, průserů a trapáren, u kterých všichni brečeli smíchy a váleli se pod stolem. „A těch ženských?“ A radí mu: „Normálně vyprávěj, nekóduj to do veršů! Pusť to a uvidíŠ!“ Souběžně se sbírkou Zkušební trylky z Marsu v roce 2021 tak vychází i první Haklovy prózy – soubor povídek Konec světa. Od té doby Haklových sbírek povídek vyšlo už několik a právem ho řadí mezi nejvýznamnější osobnosti současné české literatury. (…)
Je léto konce devadesátých let, kšefty se nehýbou a než trávit čas v krachující firmě je lepší posedět v zahradní restauraci Šlechtovka. V zeleném přítmí pod kaštany vypravěč příběhu zvolna popíjí desítku, kafe a grog, čte si povídky Oskara Ryby, povídá si s malířem Jirkou Vokurkou o světě plném podivných lidí a náhod a snaží se co nejméně rušit řiďounké letní fantomy, zjevující se v koutech rozpadajícího se letohrádku. (…)