„Ve zpravodajském podcastu 5:59 navážeme na formát, který jsme vyvíjeli uplynulé tři roky. Každý všední den nabídneme ucelený pohled na jedno zpravodajské téma, které hýbe světem kolem nás. Víme, že online svět se probouzí kolem šesté hodiny ráno. My tu budeme ještě o minutu dřív, takže budete vědět, že když si pustíte náš podcast, tak už minutu před šestou budete vědět potřebný kontext,“ říká Lenka Kabrhelová, která za podcast Vinohradská 12 dostala novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského.
Podcast 5:59 nabídne každý všední den už za minutu šest ty nejdůležitější informace pro start do nového dne. Tým bude dál pracovat s originálním sound designem a experimentovat s možnostmi vyprávění, podobně jako v podcastu Vinohradská 12.
Lit.: Sochorová, Barbora: Startuje nový zpravodajský podcast 5:59. Vstávejte s Lenkou Kabrhelovou. In web Seznam Zprávy, 8. 4. 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tým Lenky Kabrhelové, který vybudoval jeden z nejúspěšnějších českých podcastů Vinohradská 12, uvádí svůj nový podcast 5:59.
„Navážeme na formát, který jsme vyvíjeli uplynulé tři roky. Každý všední den nabídneme ucelený pohled na jedno zpravodajské téma, které hýbe světem kolem nás. Víme, že online svět se probouzí kolem šesté hodiny ráno. My tu budeme ještě o minutu dřív, takže budete vědět, že když si pustíte náš podcast, tak už minutu před šestou budete vědět potřebný kontext,“ říká moderátorka Lenka Kabrhelová, která za podcast Vinohradská 12 dostala novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského.
První tři díly budou netradičně z terénu. Editor Pavel Vondra s Lenkou Kabrhelovou vyrazili do Pobaltí, které už před válkou na Ukrajině čelilo ekonomickému a politickému tlaku z Ruska. Natáčeli v lotyšské Rize nebo litevském Kaunasu.
Jak na ruskou hrozbu reagují tamní politici a běžní lidé? Stanou se pobaltské státy novým centrem ruských nezávislých novinářů? A může zbytek Evropy následovat příklad Litvy, která se zbavila závislosti na ruském plynu?
První díl vyjde 11. dubna za minutu šest na Seznam Zprávách, na platformě Podcasty.cz a také ve Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts i dalších podcastových aplikacích. (…)
Lit.: Farná, Kateřina: Lenka Kabrhelová: V Česku jsme přehnaně sebekritičtí. In web Novinky,6. 8. 2022 (rozhovor). – Cit.: „Kdybych se tvářila divně, tak se nedivte. Nejsem zvyklá mluvit o sobě,“ říká mi na úvod novinářka Lenka Kabrhelová (44). Bývalou zpravodajku Českého rozhlasu v Rusku a Americe na začátku její kariéry po tváři pohladil dalajlama. Po návratu ze Spojených států rozjela u nás nový formát, zpravodajský podcast Vinohradská 12. Svůj tým letos přesunula pod křídla Seznam Zpráv, kde má pořad nazvaný 5:59. Je laureátkou prestižních profesních ocenění, Novinářské křepelky (2008) a Ceny Karla Havlíčka Borovského (2020). V roce 2017 vedla v New Yorku rozhovor s někdejší ministryní zahraničí USA Madeleine Albrightovou.
Domluvit s vámi termín rozhovoru bylo dost náročné. Jste stále v poklusu.
Jsem. Snažím se mít program precizně naplánovaný, ale každý den se objeví moment, kdy nestíhám.
Na ten redakční frmol už jste si asi zvykla.
Není to samozřejmě ideální z hlediska zdraví a soukromého života, ale za ta léta jsem si zvykla. Až ve chvílích, kdy vysadím, najednou vidím, pod jak šíleným tlakem permanentně funguju.
Co vám dělá radost v soukromém životě?
Rodina, přátelé a pospolitost. Jsem původně z Jizerských hor, ze Smržovky, takže v zimě jedu na lyže, v létě na kolo, obecně ráda chodím po horách. Příroda mě dobíjí. Občas si zahraju na klávesy v kapele svých kamarádů. Hudbu mám moc ráda, vždycky mě zavede do jiného světa.
Co vám ještě pomáhá, když už je toho přesmíru?
Nejvíc mi teď pomáhá můj tým, se kterým připravujeme podcast 5:59. V Seznam Zprávách máme možnost rozkládat síly, už neleží absolutně všechno jenom na mně. O spoustu věcí se dělím se svými výbornými kolegy. To je velká výhoda oproti předchozí zkušenosti v Českém rozhlase, kdy představa, že v sedm večer odejdu domů, byla iluzorní.
V rozhlase jste začínala v době, kdy se ještě stříhaly pásky. Jak jste se tam dostala?
Do rozhlasu mě na brigádu přivedl spolužák Honza Rozkošný, který je teď jedním ze spolumajitelů DVTV. K žurnalistice jsem si našla cestu sama, ale váhala jsem. Nebyla jsem přesvědčená, že humanitní větev je to, co mám dělat. Byla jsem rozpolcená, jestli by nebyla přírodověda lepší. Chvíli jsem se chtěla stát veterinářkou. (…)
Posloucháte ráda svůj hlas?
Zvykla jsem si, ale není to aktivita, které bych se věnovala, když nemusím.
Váš podcast pojmenovaný 5:59 je specifický. Jaký máte cíl?
Odvyprávět jedno téma komplexně. Z Českého rozhlasu jsme do Seznam Zpráv odcházeli s tím, že budeme moci přemýšlet jinak nad způsobem vyprávění, kterému se moderně říká storytelling, že budeme poukazovat na kontext nebo okolnosti, které by v běžném rozhovoru nebo článku zůstaly přehlédnuty.
Kdy vás napadlo, že by podcast mohla být vaše nová novinářská cesta?
Ve Spojených státech, kde jsem byla zpravodajkou, jsem mohla strávit rok na novinářském fellowshipu na Harvardově univerzitě. V tom programu nás bylo čtyřiadvacet a celou dobu jsme s kolegy hodně diskutovali o tom, jak inovovat sami sebe. Bylo nám všem mezi třiceti a čtyřiceti, měli jsme kariérně něco za sebou, půlka z nás byla tak trochu na hranici vyhoření. Tehdy jsem si říkala, že by bylo fajn dělat podcast, ve kterém bych se i já něco dozvěděla.
Takže po návratu do Prahy jste se trefila do zadání?
Ten formát byl sice nový, ale je založený na rozhovoru, jehož postupy dobře známe. Nové bylo propojení v celek a jiný pohled na téma. Je fajn vidět, že lidé o tento typ podání informací stojí. Když jsem v dubnu 2019 začínala s Vinohradskou 12, skoro nikdo podcasty neposlouchal, po třech letech je situace úplně jiná. Tradiční média si otevírají své audioprojekty, to je obrovská proměna.
Co v ní sehrálo zásadní roli?
Na prvním místě rozhodně technologická změna. Máme chytré mobily, aplikace, posloucháme, kdy chceme a co chceme. A pak tu byla pandemie, která přivedla lidi k audiu. Najednou měli víc a jiné zvyky. V podcastu posluchači zažívají určitou intimitu, mají pocit, že ten člověk na druhé straně promlouvá k nim, že s ním osobně sedí přímo ve studiu. (…)