Ladislav Kudrna, historik a nový ředitel ÚSTR. Dokazuje současná ruská agrese proti Ukrajině, jak nebezpečný může být historický revizionismus? Otázka pro nového ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, který byl jedním ze signatářů dopisu, v němž se čeští historici obrátili na premiéra Fialu. Moderuje Barbora Tachecí.
Natočeno 2022. Premiéra 9. 3. 2022 (ČRo Plus, 10:34 h.).
Lit.: lup – Tachecí, Barbora: Kdyby nás v roce 1938 Hitler napadl, tak se budeme bránit stejně jako dnes Ukrajinci, míní historik a ředitel USTRu Kudrna. In web ČRo Plus, 9. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Jak se ukazuje – dějiny se stále opakují a zřejmě se z nich nikdy nepoučíme. Modus operandi každého diktátora je v podstatě stejný. Hitler zpočátku tvrdil: ,Chci jen Rakousko, stejně vždy bylo součástí Německa a rakouský národ neexistuje.‘ Poté chtěl ,pouze‘ české pohraničí, pak české země. Nakonec Evropě řekl: ,Mám už jen poslední požadavek, abych vás nechal na pokoji: Dejte mi Gdaňsk‘,“ říká nový ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a historik Ladislav Kudrna.
„Slabost a ustupování zlu v nejrůznějších formách appeasementu se v dějinách osudově nevyplácí,“ napsali na začátku ruské agrese čeští historici v otevřeném dopise pro českého premiéra. „Ruské agresi je nutno čelit od úplného počátku rozhodným způsobem, dřív než dosáhne historicky kataklyzmatického, celoevropského nebo dokonce globálního rozměru.“ (…)
„Podle mého názoru bylo na jisté prvky appeasementu (politika ustupování agresivním stranám) zaděláno už mnoho let před současnou ruskou agresí vůči ukrajinskému národu. Pokud se klíčová země Evropské unie vzdá na poli energetiky své soběstačnosti, a je zcela závislá na dodávkách plynu a ropy od nevyzpytatelné východní mocnosti, tak máme zaděláno na strategický problém,“ komentuje historik. (…)
Lit.: Blaive, Muriel: Propustili mě z Ústavu pro studium totalitních režimů. Zajímalo by mě proč. In web Britské listy, 10. 10. 2022 (článek). – Cit.: (…) Protože se zdá být těžko ospravedlnitelné, že by moje publikační výsledky, můj mezinárodní profil nebo mé výzkumné projekty mohly skutečně bránit „efektivnosti práce“ ústavu, co by tedy mohlo být důvodem mého vyhazovu? Odpověď by mohla znát novinářka Barbora Tachecí z Českého rozhlasu. Má sice omezené povědomí o mém výzkumu, ale zároveň má silný názor na to, zda bylo správné, že mě ÚSTR zaměstnal jako vědeckou pracovnici.
Tachecí: Mně to nedá, protože ta paní Blaive, která se nejvíc proslavila tím svým výrokem, že tady v době vlády komunistické strany nešlo vůbec o žádné násilí, ale všechno bylo součástí široké dohody obyvatelstva s vedením státu, tak tahle paní byla a možná ještě je, to se vás ptám, spolupracovníci ÚSTRu?
Kudrna: Pokud mám správné informace je stále zaměstnankyně Ústavu pro studium totalitních režimů.
Tachecí: Kterému šéfujete.
Kudrna: Kterému já teď šéfuju, ano.
Tachecí: No, a jak si s tím poradíte?
Kudrna: (smích) Jak si s tím poradíme… No, podívejte, bezpochyby je kolegyně Blaive vzdělaná žena. Bezpochyby rozumí svému řemeslu, o tom nepochybuji, ale nepochybuji o tom, že náš pohled na minulost je naprosto rozdílný, a já sám za sebe … nechci, aby na půdě Ústavu zaznívaly výroky, které prostě znevažují to zákonné poslání. Tím se dostáváme jakoby do slepé uličky. …
Tachecí: Ne, totiž, je hrozně zajímavé, co je pokládáno za revizionismus a co za výmysly, případně nepravdy, případně normální lži, jo. A v jaký moment vy výroky, které hodnotí minulost v rozporu se všemi historickými fakty pokládáte relativně smířlivě za revizionismus a kdy řeknete, vy jste prostě badatel, který za nic nestojíte, když nevycházíte ze známých faktů, rozumíte mi?
Kudrna: Rozumím.
Tachecí: … Matematik může říct, já tady na ústavu nedovoluji nikoho, kdo neví, že 1 a 1 jsou 2, a vy řeknete, ale může mít názor, že 1 a 1 jsou 3, a toho na ústavu jako nechci. Rozumíte mi?
Kudrna: Já rozumím, rozumím (smích). Rozumíme si v tom.
Nebyla jsem ve skutečnosti vyhozena z politických důvodů? Tím chci argumentovat u soudu, protože hodlám ÚSTR žalovat. Na politice vyrovnávání se s komunistickou minulostí v České republice jsem pracovala a píšu na toto téma od roku 2002, tedy přesně dvacet let. Při poslední volbě ředitele/ředitelky ÚSTR, do které jsem se hlásila, ale moje přihláška byla z technických důvodů vyřazena, jsem si posteskla, že jsem byla jediná z kandidátů, které na dějinách skutečně záleželo, a totéž by se asi dalo říci i o předchozí volbě v roce 2014. O českou politiku a/nebo o mocenské či prestižní posty bych se nemohla zajímat méně. Chci jen dělat svou práci historičky. (…)