Stanislav Mareš. Pondělí nejkrutějšího měsíce, co vyhání šeříky z mrtvé půdy. Práce, fabrika, Rilke a obavy z neplánovaného těhotenství. Povídka ze sbírky Čas milosti. Připravil Dominik Mačas. Režie Jakub Doubrava.
Účinkují Richard Fiala.
Nastudovala Plzeň v roce 2022 (?). Premiéra 28. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas, Dominik: Střety s láskou, smrtí i stereotypem všedního života v povídkách posrpnového exulanta Stanislava Mareše. In web ČRo 3 Vltava, 27. leden 2022 (článek). – Cit.: Jméno Stanislava Mareše, básníka, prozaika a překladatele, už pravděpodobně současnému čtenáři moc neřekne. Někdejší zástupce šéfredaktora Sešitů pro literaturu a diskusi emigroval po roce 1968 do Austrálie, kde působil jako vysokoškolský pedagog na univerzitách ve Wollongongu a Bathurstu. V Austrálii také v roce 2005 zemřel.
Stanislav Mareš debutoval sbírkou povídek Čas milosti v roce 1965 v edici Mladé cesty. Další kniha mu v Čechách vyšla až v roce 1996. Byla to sbírka básní Báje z Nového světa, která dvacet let před tím vyšla v exilovém nakladatelství ’68 Publishers manželů Škvoreckých. Novela Všechen popel z růže, kterou plánovalo ještě v 60. letech vydat nakladatelství Mladá Fronta, pravděpodobně zůstala nedokončená.
Podle svědectví přátel byl Stanislav Mareš ve vztahu k literárním dílům velmi kritický a zejména k těm svým. Zda ukrývá nějaké další texty autorova literární pozůstalost, není v současnosti známo. Daleko větší prostor tak zaujímá Marešova práce překladatelská. V letech 1963 až 1965 byl krátce referentem v Dilii a byl obeznámen s nabídkami zahraničních nakladatelství. Díky tomu vznikla řada jeho překladů pro revue Světová literatura a zejména antologie angloamerických básníků Obeznámeni s nocí (1967), kterou připravil s Janem Zábranou. (…)