Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Helena Šoltészová. Dvoudílná rozhlasová hra, jejímž hrdinou je Steve Biko, jedna z nejvýznamnějších postav boje za práva černých obyvatel Jihoafrické republiky. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Červinka.

Natočeno 1985. Premiéra 1. dílu 10. 9. 1985 (Praha, 20.00-21.06 h.); 2. dílu 11. 9. 1985  (Praha, 19.30-20.43 h.).

Obsah: 1. Kdo by dal příliš mnoho – 2. Stůj bos na posvátné půdě

Pozn.: Cena na Prix Bohemia 1985.

Ján Kukura. Původní rozhlasová hra ke 40. výročí SNP o osudech slovenských stavebníků v Sovětském svazu. Překlad Vladimír Reis. Dramaturgie Vladimír Fišera a Josef Hlavnička. Režie Milan Semík.

Natočeno 1984. Premiéra 26. 8. 1984 (Praha, 19:15 – 20:10 h.).

Hermína Franková. Čtyři ženské monology, upravené podle povídek Hermíny Frankové z knihy „Ženy pod helmou“. Rozhlasová úprava Luba Skořepová. Hudební spolupráce Dana Stuchlíková. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Olga Valentová.

Účinkuje Luba Skořepová.

Natočeno 1984. Premiéra 8. 3. 1984 (Vltava, 22.00-22.31 h.).

Branimir Ščepanovič. Drama člověka, který v nejkrajnější situaci hledá a nachází odpověď na základní otázku po smyslu života.  Rozhlasová dramatizace Neda Depolo. Překlad Irena Wenigová. Použitá hudba Krzystof Penderecki, Jan Málek. Zvuková koláž z díla Krzystofa Pendereckého a Jana Málka Jiří Váchal. Zvukové efekty Radislav Nikodém. Mistr zvuku Libuše Podlešáková. Záznam a střih Dana Sochorová. Asistentka režie Jana Knapová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: člověk (Eduard Cupák), Jakov (Jan Novotný), horolezec (Jiří Zahajský), pronásledovatelé (Vladimír Krška, Miroslav Donutil, Ladislav Kazda a Jiří Klem), hlas praděda Joksima (Ota Sklenčka).

Natočeno 1991. Premiéra 17. 9. 1991 (Vltava, 20:00 – 21:10 h.) v cyklu Mistrovské prózy v dramatu.

Prémie Českého literárního fondu 1991 – režisér Josef Henke, herec, Eduard Cupák, Libuše Podlešáková, Dana Sochorová (zvuk a střih) za mimořádnou kvalitu realizace Štěpaničovy hry Ústa plné hlíny.

Lit.: Hlavnička, Josef: Ústa plná hlíny. In Rozhlas 38/1991 (16. 9. 1991), s. 4 (článek). – Cit.: Když se v roce, 1982 vrátil jeden z tehdejších šéfů literárně dramatické redakce z festivalu jugoslávských rozhlasových her v Ohridu a předal dramaturgii vítěznou hru s přáním, aby byla přeložena a uvedena, byl jsem jako odpovědný dramaturg absolutně šťastný. Zmíněná hra byla totiž adaptace vynikající a světové proslulé novely Ústa plná hlíny Branimira Ščepanoviče (1937), srbského autora pocházejícího z Černé Hory. (Novela u nás vyšla v r. 1977 ve Světové literatuře v překladu Ireny Wenigo-vé). Dílo jedinečné, projev velkého a původního talentu, poetická próza úžasné psychologické hloubky a vzácné slovesné krásy.

Příběh těžce nemocného člověka, jenž se vrací do rodného kraje s touhou umřít zde a současně s tichoučkou naději, že jedině tady se možná uzdraví. Na svém útěku k smrti — nebo možná k životu, jak v skrytu duše doufá — však paradoxně zaujme pozornost neznámých lidí. Ti ho začnou sledovat, zprvu ze zvědavosti, která se změní v podezření, protože neznámý před nimi utíká. Ze sledování se stane pronásledování a honba je tím posedlejší, čím méně je motivována. Osamocený nemocný člověk prchá z posledních sil a při této nesmyslné štvanici horečně uvažuje o svém životě a smrti, o možnosti uzdravení. A na této křížové cestě dospívá — opět závratným paradoxem — od nenávisti ke svým pronásledovatelům a celému světu k pochopeni smyslu života. Tím se pro něj stává krása a láska. V tu chvíli umírá. A jeho pronásledovatelé, posedlí zběsilostí davové psychózy, v úžasu nepochopení stojí nad mrtvým uštvaným člověkem, který se ve smrti usmívá.

Do pocitu radosti se však od počátku mísily jisté pochybnosti. Díla tak hodnotná, podle normalizačních měřítek vlastně »pesimistická« a ještě ke všemu jugoslávské provenience, neměla u nás v té době lehký osud. Rozhlasové hra téhož autora To byl opravdový chlap byla např. v sedmdesátém roce zakázána. Ústa plná hlíny postihl ještě před realizaci stejný úděl. Avšak zatímco u mnoha jiných her to znamenalo pohromu a ztrátu, v tomto případě (další paradox) to byl vlastně zisk. Po svém návratu do rozhlasu, po dvaceti letech téměř bezprecedentního distancování, se látky ujal režisér, který ji jako jediný mohl vůbec nejlépe realizovat — Josef Henke.

Ščepanovič přitom režisérovi absolutně nic neusnadňuje. Ústa plná hlíny neobsahuji ani jedinou dialogizovanou scénu, nic elementárně dramatického, všechno je tu ztajeno ve vnitřním dramatu lidské duše a myšlenky. Je ovšem třeba to odkrýt a rozhlasovými prostředky vyjádřit, což právě Henke beze zbytku dokázal. Nezapomeňme ovšem zdůraznit, že režisér skvěle využil hudby K. Pendereckého a schopnosti herců, především Eduarda Cupáka, Jiřího Zahajského a Jana Novotného, i profesionality celého technického štábu.

Drama Branimira Ščepanoviče Ústa plná hlíny v překladu Ireny Wenigové uslyšite v cyklu Mistrovské prózy v dramatu.

Leonid Zorin. Rozhlasová komedie podle stejnojmenné povídky, v níž si nijak zvlášť pozoruhodná žena jednoduchou, ale inteligentní lstí zajistí všestrannou pozornost mužů během rekreace. Překlad Dana Wolfová. Hudba Radim Smetana. Dramatizace Božena Šimerová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Libor Kondělka.

Osoby a obsazení: Bělkin (Milan Šulc), Morkovnikov (Václav Antoš), Ipatov, správce ozdravovny (Antonín Tázlar), Kira Alexejevna Kaburdinová (Jitka Smutná), Mášenka (Marcela Peňázová).

Nastudovala Ostrava v roce 1984. Premiéra 3. 9. 1984 (Vltava, 11.30-12.05 h.).

Svilen Čorbadžiev. Původní rozhlasová hra bulharského autora – konfrontace odlišných životních a morálních zásad. Překlad Zlata Kufnerová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Michail Alexandr Sabev j. h.

Osoby a obsazení: Adelina (Zlata Adamovská), Danka (Jiřina Švorcová), Krsťo (Josef Vinklář), Mirčo Delibašev (Jiří Vala) a další.

Natočeno 1983. Premiéra 8. 9. 1983 (Praha, 19.15-20.18 h.).

Helena Šoltészová. Původní rozhlasová detektivka ukazuje poctivou a inteligentní práci našich celních a bezpečnostních orgánů. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Miroslav Buriánek.

Osoby a obsazení: Milan Pavlík (Jiří Samek), Zdeněk Rejný (René Přibil), Josef Bečka (Jaroslav Konečný), Bohuslav Ludvík (Josef Nechutný), lékař (Ladislav Beneš), paní Hobzová (Eva Wimmerová), Jan Krsek (Ivan Gübel), Karel Metz (Jan Gross), Rudolf Halvich (Václav Neužil I.), Roman (Oldřich Kříž) a paní Renčová (Daša Neblechová).

Nastudovala Plzeň v roce 1983. Premiéra 14. 7. 1983 (Praha, 19.15-20.21 h.). Obnovená premiéra 21. 5. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 62 min.) v cyklu Hra pro pamětníky. Repríza 29. 10. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.); 30. 8. 2026 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Lit.: Hlavnička, Josef: Filigránský případ. Detektivní příběh Heleny Šoltészové. In web ČRo 3 Vltava, 21. květen 2023 (článek). – Cit.: Poklidný konec noční služby na kriminalistickém oddělení naruší oznámení o pokusu propašovat do zahraničí vzácné tisky. Vzápětí starší žena ohlásí zmizení svého souseda. Oním sousedem je známý antikvář a tak je jen otázka času, kdy se oba případy propojí… (…)

Helena Šoltészová napsala pro rozhlas několik původních her. Komedie Počítej, ale moc nepočítej!, Zůstane koza celá, když se vlci nažerou? měly pranýřovat nedostatky socialistického občanského soužití. V kriminálce Filigránský případ zase k vyšetření případu zásadním způsobem pomůže překvapivý koníček příslušníka celní správy.

Pro rozhlas připravila Helena Šoltészová také řadu dramatizací – například Poslední vůli Agathy Christie. Na svém kontě má řadu překladů – seriály Žena v bílém, Zrozen aby byl králem nebo Hamptonovy Divochy. S Českým rozhlasem Helenu Šoltészovou pojí ještě jedna okolnost: letos na podzim by se dožila sta let.

Karel Vodák (= František Pavlíček?). Rozhlasová hra ze současné vesnice. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: Antonín Petrák (Rudolf Hrušínský I.), Urbanec, předseda JZD (Zdeněk Řehoř), Mrázek (Josef Vinklář), Venca Hořínek (Vlastimil Hašek), Mařena, jeho žena (Marie Marešová), Zdena (Taťjana Taťána Medvecká), inženýr Hlaváč (Viktor Vrabec).

Natočeno 1983. Premiéra 26. 12. 1983 (Praha, 19.15-20.00 h.). Repríza 12. 4. 1984 (Vltava, 11:30 h.); 1. 8. 1985 (Vltava, 11:30 h.); 13. 11. 1986 (Praha, 19:15 h.) v cyklu Člověk naší doby.

Lit.: Hrouda, Vladimír: Rozhlasová nadílka. In Rudé právo, 29. 12. 1983, s. 5 (recenze).

Leonid Leonov. Rozhlasová hra na motivy stejnojmenné povídky se odehrává v polovině devatenáctého roku – v období cizí intervence proti revoluci. Překlad Alena Morávková. Dramatizace Helena Vernerová. Improvizace na klavír Lubomír Poživil. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Lubomír Poživil.

Osoby a obsazení: poručík Palčikov (Zdeněk Buchvaldek), Kručinkin (Josef Vinklář), kapitán Krage (Vladimír Brabec), major Jegorov (Pavel Pípal), praporčík Miška (Martin Stropnický), doktor (Svatopluk Beneš), Fljagin, pobočník (Josef Velda), náčelník divizního štábu (Josef Bek), strážný (Stanislav Fišer), anglický voják (Stanislav Oubram), Anisja (Jaroslava Adamová), Káťa (Milena Steinmasslová), Lena (Zuzana Skalická), Stěnka (Jiří Bruder), Žeňa (Miroslav Masopust).

Natočeno 1983. Premiéra 8. 12. 1983 (Praha, 19:15 – 20:18 h.).