Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Do Hovorů dnes přišla Bára Nesvadbová. Známá spisovatelka románů pro ženy, která ale v posledních letech věnuje 80 procent svého času práci v neziskovýchorganizacích a fondu Be charity, který založila v roce 2015. Moderuje Taťána Čabáková.

Natočeno 2020. Premiéra 1. 2. 2020 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Hostem je fotbalista Jakub Podaný. Jak vzpomíná na úspěšné angažmá v exotické Indii? Jsou podle něj fotbalisté opravdu takoví, jak je obvykle vidí veřejnost? A v jaké roli chce po aktivní kariéře u fotbalu zůstat? Univerzála Bohemians 1905 Jakuba Podaného se zeptá moderátor Vojtěch Bidrman.

Natočeno 2020. Premiéra 1. 2. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál, 23:05 h.).

Host: Petr Janeček, etnolog. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Jana Rychterová.

Natočeno 2020. Premiéra 1. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.). Repríza 25. 7. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Dvě stě let od narození české spisovatelky Boženy Němcové je dobrý důvod připomenout její osobnost i tvorbu – včetně mýtu, který se o ní během národního obrození vytvořil a trvá dodnes. Právě o tom je dnešní Historie Plus, kterou připravila Michaela Krčmová.

V pořadu hovoří čtyři hosté: publicistka a spisovatelka Milena Štráfeldová, profesoři Martin C. Putna a Josef Vojvodík z Karlovy univerzity, docentka Magdaléna Pokorná z Historického ústavu Akademie věd.

Natočeno 2020. Premiéra 1. 2. 2020 (ČRo Plus, 20:33 h.; 26 min.). Repríza 23. 9. 2023 (ČRo Plus, 16:33 h.).

Lit.: Krčmová, Michaela: Romantický mýtus Boženy Němcové vytvořili buditelé. Jaký byl její osud? In web ČRo Plus, 23. září 2023 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: V roce 1820 se narodila jako nemanželská dcera Barbora Novotná, která po sňatku rodičů dostala jméno Barbora Panklová. V české literatuře i historii je však známá jako Božena Němcová, autorka proslulého románu Babička s podtitulem Obrazy venkovského života.

„Děkuji Vám, milé dítě, za city, které mi vyjadřujete! Učinila jsem pro ulehčení údělu Vašeho dobrého otce vše, co jsem mohla, upřímně jsem litovala ztráty tohoto věrného služebníka a jeho památku jsem uctila jeho pozůstalým! To, že za své blízké vděčně oceňujete mou přátelskou náklonnost, dělá Vašemu srdci čest a mně radost. Také je mi opravdu vítán Váš literární dar; obohatí mou zdejší knihovnu a usnadní mi pohled na velmi originální poezii, která by mi jinak zůstala cizí! Mé nejvroucnější přání, milé dítě, Vás budou stále provázet; nechť Vám přinesou štěstí a požehnání!“

Napsala Dorothea Talleyrandová, vévodkyně Zaháňská, v roce 1850 Boženě Němcové, když v Zaháni zemřel její otec. Byla sestrou Kateřiny Vilemíny, kněžny, která vystupuje v románu Babička. Dorothea po sestřině smrti převzala zaháňské panství a zaměstnala na něm také rodiče Boženy Němcové. (…)

Václav Luks uvádí oratorium Alessandra Stradelly Svatý Jan Křtitel. Rozhovory s dirigentem a sólisty Ariannou Vendittelli a Krešimirem Stražanacem připravil Vojtěch Babka.

Natočeno 2020. Premiéra 1. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.).

118. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Tereza Stýblová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Dramaturgie Ivana Chmel Denčevová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Režie Michal Bureš.

Účinkují Kamil Halbich, Dalimil Klapka, Zuzana Kajnarová-Říčařová, Václav Vašák, Martin Pechlát, Zdenka Procházková, Tomáš Černý. Host Martin Cáp, novinář a dostihový historik.

Natočeno 2020. Premiéra 1. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 27 min.).

Lit.: Stýblová, Tereza – Duchková, Anna: První vítězka Velké pardubické čelila předsudkům i totalitě. Osudové ženy: Lata Brandisová. In web ČRo 2 Praha, 1. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Narodila se do šlechtické rodiny s hlubokým vztahem ke koním. Stala se národní hrdinkou, bohužel ne nadlouho. Za komunismu žila na okraji společnosti a v chudobě.

Měla odvahu nastoupit do Velké pardubické v době, kdy si většina lidí myslela, že pro ženu je to extrémně nebezpečné a na hraně sebevraždy. Měla kuráž trvat na své účasti navzdory vědomí, že tím rozlítila své mužské soupeře. A měla vnitřní sílu jet pod obrovským tlakem, kdy na jejích ramenou v jednu chvíli spočívaly veškeré naděje jejího národa ve zlomovém okamžiku historie, a zesměšnit nejtvrdší a nejdrsnější překážkové jezdce nacistického Německa. Richard Askwith v knize Nezlomná o Latě Brandisové

Lata se narodila jako Marie Immakulata Brandisová v červnu roku 1895. Byla pátým z devíti dětí hraběte Leopolda Brandise a jeho o šestnáct let mladší manželky Johanny z rodu Schäfferových.

Latin otec byl podplukovník husarů v záloze a komoří na císařském dvoře, kde mimo jiné učil jezdit na koni budoucího císaře Karla I. Později se stal ředitelem banky a od roku 1911 taky poslancem Českého zemského sněmu.

Ne silou, ale láskou

Vášeň ke koním předal Leopold hrabě Brandis svým dětem. Lata se svým dvojčetem Kristýnou seděla v sedle snad ještě dřív, než uměla chodit. „Otec dcerám vštěpoval, že koně nejsou pracovní nástroj, ale že mají i duši,“ poukazuje novinář a dostihový historik Martin Cáp průkopnický přístup, který na přelomu století nebyl vůbec běžný.

Dostihové prostředí té doby bylo svázané tradicemi a konvencemi. Urozená žena měla přihlížet dostihům z tribuny jako ozdoba svého muže a rodu. Aby se ženy účastnily aktivně dostihu, bylo před první světovou válkou oficiálně naprosto vyloučené.

Lata Brandisová dokázala prolomit hned několik bariér – svého původu, pohlaví, majetku. Byla skutečnou průkopnicí a počínala si při tom naprosto neokázalým způsobem. Jejím hnacím motorem nebyla ctižádost nebo snaha o realizaci, ale ryzí láska ke koním a étos zděděný po předcích. Martin Cáp, novinář a dostihový historik

Zkoušky doby

Ve svých 19 letech se musela Lata postarat o celé panství, když byl otec i bratři povoláni do války. Věnovala se administrativě a se zbraní v ruce obcházela v noci hospodářství, aby je chránila před vetřelci a pytláky.

Rozpad habsburského mocnářství znamenal zásadní otřes ve způsobu života šlechtických rodin. Prioritou Brandisových, a především Laty zůstali koně. Proč jim dala přednost i před muži, zůstává dodnes tajemstvím.

Velká premiéra

Mladá žokejka pravidelně tréninkově jezdila na závodišti Velká Chuchle v rovinové stáji Karla Šmejdy. Účastnila se různých honebních jízd a příležitostně i neoficiálních dostihů pro dámy.

V roce 1927 jí její vzdálený bratranec Zdenko Radslav Kinský, velká postava meziválečného dostihového sportu a jezdectví, nabídl angažmá ve Velké pardubické na své klisně Nevěstě. Debut v nejtěžší steeplechase celého regionu 9. října 1927 znamenal nemalé riziko.

Tlak cítila Lata nejen ze strany konzervativního publika a veřejnosti, ale i svých soupeřů, kteří proti jejímu startu podali ještě v den závodu stížnost. Během závodu Lata Brandisová se svou klisnou pětkrát spadla, ale pokaždé zase nasedla a závod dokončila.

Stoupání na vrchol 

Podruhé stanula na startu Velké pardubické až v roce 1930 s koněm Norbertem a skončila po dvou vybočeních a jednom pádu čtvrtá. Následovalo třetí místo se stejným koněm v roce 1931.

O dva roky později skončila se svojí osudovou klisnou Normou na bronzové příčce a v roce 1933 na stříbrné. V roce 1935 skončily v silné konkurenci německých koní až páté. O dva roky později měla už Norma jít do chovu, ale Lata nakonec svého bratrance Kinského přesvědčila, aby ji ještě jednou postavil na start.

Triumfální vítězství

„V roce 1937 byla atmosféra na závodišti ještě vyhrocenější než dřív. Souboj domácích koní s jejich soupeři z třetí říše výrazně přesáhl obvyklé mantinely sportu a zaplněné tribuny v tom rok a půl před okupací viděly něco víc než jen dostih,“ popisuje Cíl.

Lata s Normou byly v cíli první o sedm koňských délek, což bylo všeobecně považováno za triumfální vítězství nejen jezdkyně a její klisny, ale i tehdejšího demokratického Československa.

Čeština jako odboj

Druhou světovou válku prožila Lata Brandisová na rodovém panství opět v roli jeho neoficiální správkyně. Navzdory tomu, že jejím mateřským jazykem byla němčina, přihlásila se Lata i její sestry k české národnosti a odmítly mluvit jinak než česky.

Po válce se jí už v sedle na Velké pardubické nedařilo. Ještě v roce 1949 už coby paní v letech se zúčastnila Kinského memoriálu. Závod pro ni ale skončil těžkým pádem a vážným zraněním. (…)

Hitlerova sestra Pia – Tak se jmenuje 386. část cyklu Stopy, fakta, tajemství. Nabízí příběh ženy, která se ráda nechávala fotografovat s velkým křížem na krku, vyznávala Boha, ale také Adolfa Hitlera. Připravil a vypráví Stanislav Motl.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 27 min.) v cyklu Stopy, fakta, tajemství… (386.) Repríza 1. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:34 h.).

Lit.: Motl, Stanislav: Hitlerova sestra Pia. Stanislav Motl odhaluje příběh ženy, věrné Bohu i Hitlerovi. In web ČRo 2 Praha, 27. leden 2020 (článek). – Cit.: (…) Popisovali jako tmavovlasou ženu s ostrým pohledem  a hlubokým hlasem.  Dokázala být až sebevražedně odvážná. A věrná Hitlerovi. (…)

Pokusy o hledání současného světa. Petr Šourek hovoří s filozofkou Alicí Koubovou, vědeckou pracovnicí Filosofického ústavu Akademie věd ČR o její knize nazvané Myslet z druhého místa.

Natočeno 2020. Premiéra 1. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.). Repríza 2. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 6.00 hodin).

Tatra kolem světa se znovu chystá na cestu a v sobotu bude stát před rozhlasem na Vinohradské! Petr Holeček a Marek Havlíček organizují současnou expedici, Stanislav Synek a Karel Valchař zažili tu původní na konci 80. let. Čím se liší obě tatrovky po 30 letech? Byla by jízdy schopná i ta z roku 1987? A jak se stát členem nové výpravy? Přímo ve studiu S1 na Vinohradech se zeptá se Patricie Strouhalová.

Natočeno 2020. Premiéra 1. 2. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:06 h.).

Lit.: Strouhalová, Patricie: Tatra se znovu chystá na cestu kolem světa. „Auto stavěly tisíce rukou,“ říkají organizátoři. In web ČRo 1 Radiožurnál, 1. únor 2020 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.:  (…) Nervozita, stres, poslední úpravy na vozidle… I to je součástí expedice Tatra kolem světa 2. Organizátoři Petr Holeček a Marek Havlíček ale potvrzují, že 22. února ve 14. hodin před pražským Rudolfinem vše startuje. Do vinohradského studia ale zavítali i Stanislav Synek a Karel Valchař, kteří zavzpomínali na tu první cestu na konci 80. let. Čím se liší obě tatrovky po 30 letech? Byla by jízdy schopná i ta z roku 1987? A jak se stát členem nové výpravy?